2. února 2019

Komenský v plášti kovboje - napsala Alexandra Safi Narwa

„A jak ten chleba děláš?“ ptám se.
„Musíš se nejdřív hezky mazlit s kváskem, a pak s těstem. Žádné uspěchané postupy jako v supermarketu,“ odpovídá brácha. Dokonce si na svůj chleba zvlášť pere i utěrky, mýdlem s jelenem. To aby nekazily krásnou vůni chleba.
Je to lidový filozof a ochutnávač života všemi smysly. Samorost. Moderní indián. Čtenář Henryho Thoreaua, který psal o životě v lesích. Rád si na všechno přichází sám a tento přístup doporučuje i ostatním. Metoda pokus - omyl; spadnout na pusu, oklepat se, vstát a z pádu se hned poučit. Tak to dělá on. Já, méně šikovná a nepoučitelná sestra, spadnu pro jistotu víckrát.
Protože je o 362 dní zkušenější a chytřejší sourozenec, bral si radši nade mnou patronát a dával mi cenné rady do života. Dnes vím, že jsem díky němu ušetřila tisíce, protože životní koučové něco stojí.
Je pondělí ráno, je mi něco přes dvacet a potřebuji na poslední chvíli odjet dálkovým autobusem na přednášku. Neumím ještě dobře hospodařit a chybí mi na cestu trochu peněz. Prosím bráchu, aby mi půjčil. Nepůjčil, protože je charakter a já si přece potřebuji z této situace vzít ponaučení. Lépe rozvrhnout finance, nemít je jenom v krátkodobé spotřebě. Recituje poučky z manažerského studia. Dochází mi, že nestihnu přednášku, kde hlídají docházku. Narůstá ve mně stres, jeho chytré kecy mě rozpalují doběla a uvnitř syčím: „Hajzl je to, a ne brácha!“ Pase se na mém vzteku, pak se slituje a dává mi radši radu praktickou. Prý abych šla do obchodu vrátit lahve a vydělala si na jízdenku.
Komu by se vedle takového bráchy žilo lehce? Navíc, když na cokoliv sáhne, to se mu daří. Počínaje studiem v matematické třídě na gymplu, aniž by se musel učit, přes ušití plně funkčního kovbojského pláště v patnácti letech bez jakékoliv předchozí znalosti šití až po vynikající kulinářské experimenty, které by přinutily zbystřit i michelinského pracovníka. A když si vzpomenu, jak se hlásil na vysokou... Kromě štěstí si přibalil i tahák napsaný velkým písmem, protože se mu rozbily v té době brýle, a přesto ho přijali na všechny školy. Vedle takového shůry políbeného člověka jsem měla dlouho pocit, že jsem naprosto neschopná, a ať se snažím sebevíc, výsledky nejsou nic moc. Ale on mě vždy psychicky otužil a s jistotou do rány přisypal sůl v podobě nějakého moudra či skvělého výkonu.
Několik let mi trvalo vykročit z jeho stínu a najít si svou cestu. Cestu vlastních pokusů a omylů, realizovaných bez něho. A pomohlo mi, že jsem dosáhla několika prvenství, která se taky počítají. Jako je dokončená univerzita nebo to, že jsem se stala dřív rodičem, či že jsem vyrobila lepší domácí jogurt. V počtu psů a koní ale pořád zaostávám.
Čas přetavil staré křivdy na blednoucí dojemné příběhy s nádechem humoru, které oprašujeme u sklenky vína usrkávaného za zvuku polen hořících v krbu a štěbetání našich dětí. Jestlipak i ony budou mít v životě tak krásné dětství a vzácného učitele?

Žádné komentáře:

Okomentovat