26. února 2019

Chrochtej potichu - napsala Judita J. Langová

Žil byl jednou jeden Jéňa Tlačbaba. Tlačbaba byl neuvěřitelné prase, do slova a do písmene. Ve zvířecí říši všeobecně znám, jen nebylo radno dostat se s ním do křížku. Všechno měl, všechno chtěl, nic mu nebylo dost. Všichni kámoši kolem měli svojí prasnici a té si víceméně hleděli, podle toho, jak moc voněla po hnoji a jak pěkně nahlas si po jejich boku pochrochtávala, ne však náš Tlačbaba. Ten měl prasnic hnedle několik.

Mohl jim nabídnout dobré bydlo, vytápěný chlívek a taky své nezaměnitelné štětinaté charisma. Jednoho krásného dne vypsalo ministerstvo prasečích věcí dotační titul pro malé firmy, Pepa to pěkně všechno fejknul, protože on byl teda rozhodně firma velká, a ono mu to vyšlo. Pepa inkasoval pěkné milióny zvířecích peněz a začalo to lítat. Další prasnice, nejeden dvorek, pozlacená korýtka, dokonce na ekofarmu Prasečí sídlo došlo. A všechno to svištělo jako blázen, než si na Tlačbabu došlápla kontrola ze Zvířecí unie.
A protože to nebyli žádní neduživí úředníčci, co když už podvod náhodou odhalí, tak dál pak nevědí, co s ním, a protože Tlačbabovi silně pokulhával návazný monitoring a on prostě nebyl schopen doložit všechny chybějící dokumenty, a protože jsme v bajce a ne v realitě, tak proto všechno Tlačbaba nejenže přišel o majetek a musel vrátit všechny zvířecí prachy, ale samosebou přišel i o všechny svoje družky a navíc, a o to tady jde především, náš slavný hrdina skončil v base. Škoda jen, že mu zavčasu někdo neřekl: „Milej Jéňo, CHROCHTEJ POTICHU!"
Poučení: když už chrochtáš, chrochtej potichu!

Žádné komentáře:

Okomentovat