25. ledna 2019

Rande s nudlí u nosu - napsala Monika Řeháčková

„Myslíš, že zavolá?"
„Jasně, že zavolá."
„Vážně?"
„Určitě, tobě každej zavolá. Podívej se na svůj zadek."
„Hm, když já… No…"
„Tak už se vymáčkni!"
„Já brečela."
„Že ty jsi zase pila červený!"
„Hm."
„Kolikrát ti to mám říkat… Holka, holka… A co bylo?"
„Právě, že nic."
„Se divíš, s tou nudlí u nosu? Ale co rande? Jak probíhalo?"

„Je chytrej. Hezkej. Ajťák. A nebydlí s maminkou. Hele, vzal mě bruslit."
„Ty umíš bruslit?"
„No dovol!"
„Promiň."
„Bylo tam hrozně lidí, ale aspoň jsem se mohla mačkat. Pak jsem na něj mrkla a zeptala se, jestli hrál hokej, že mu to jde. Ten se ti tak nadmul!"
„Holka, ty jedeš!"
„Říkal, že je škoda jít domů a jestli nechci na víno. Tak jsem teda chtěla."
„A?"
„Že má chuť na Modrej portugal a jestli si dám s ním. Já ti celej den nejedla, ať mám plochý břicho..."
„Ach jo. Co dál?"
„Říkala jsem ten vtip z práce, jak přišel šéf za Magdou…"
„Hele, nějaká Magda mě vůbec nezajímá. Co bylo dál?"
„Dala jsem si dvě skleničky a začala se litovat."
„Jak litovat?"
„No, že mi je třicet. Jsem sama. Chci dítě. Sakra, i ta Magda ho má. Chci na dovolenou s někým jiným, než s tebou."
„Au."
„Promiň, já fakt chci."
„Já vím."
„A pak jsem se rozbrečela. Já ti bulela jak želva. Řvala. Že zůstanu sama. Že jsem se přestala vídat s většinou kamarádů, protože nesnesu jim křenit. Že za to všechno může máma. Kdyby se nerozvedla, už mám dávno vztah a dítě."
„Holka, holka..."
„Podal mi ubrousek, a že půjde zaplatit."
„Hm. Stejně tě pro něj byla škoda."

1 komentář: