23. ledna 2019

Lavička pod Petřínem - napsal Martin Tomášek

 
Stojím tady, ani nevím jak dlouho, a sedělo na mně už tolik zadků, že když si na to vzpomenu, je mi z toho špatně ještě teď. Když si na mě sedne děda, babička nebo dítě, to se dá ještě vydržet, protože k tomu účelu mě vytvořili. Dokonce i když mě počůrá pes, odpustím mu to, protože si říkám - je to němá tvář. Nejhorší je, když si na mě sedne nebo lehne opilý, smradlavý bezdomovec, který pak usne a ještě mě pomočí. To se vždycky modlím, aby mi díky tomu neshnila moje nádherná prkna, což se taky párkrát stalo.

Ale abych si pořád jen nestěžovala: chodí sem dva druhy lidi, se kterými je mi fakt dobře. Prvním z nich jsou zamilované páry a druhým je jedna konkrétní osoba, která si ke mně dochází pro inspiraci. Když si na mě sedne zamilovaný pár, je to nesnesitelné, ale příjemně: cítím totiž žár z jejich těl rozpálených touhou po vzájemném kontaktu a polibcích, což je pro mě - jako věc ze dřeva - smrtelná záležitost. Snad to přežiju, jako už mnohokrát předtím. Ani nevím, kolik dětí se díky mně a zdejšímu úžasnému výhledu narodilo. 
Chodí sem také jedna spisovatelka, lektorka a novinářka. Sledovat její myšlenkové pochody je trochu složitější, ale právě to mě na ní baví asi nejvíc. Je to velmi energická žena. Má v sobě tolik energie, že i já sama mám problém její energii a nadšení vstřebávat. Nedávno se mi svěřila, že se jí nedávno do kurzů přihlásil člověk na vozíku; prý má talent a chce se živit jako spisovatel. I když ho neznám, ráda bych ho poznala a moc bych mu to přála… No, uvidíme.







Zadání - napište 10 řádek na téma:
Jsem...
... kámen v poli,
srdce zvonu
socha na mostě
houslový smyčec
lesní stezka
hradní brána
kříž na vrcholu hory
vrak v moři
moucha na okně
lavička v parku
kostka cukru
spermie plující k vajíčku
chřipkový bacil
pampeliška uprostřed trávníku
kapka na skle
památný strom
mozol na dlani
jehla gramofonu
klapka starého klavíru
vybledlá fotka v rámečku

Žádné komentáře:

Okomentovat