9. listopadu 2018

Jsem spermie, která pospíchá k vajíčku - napsal Jan Smrčka

Hurá!
Mám obrovskou kliku, štěstí, prostě jsem to já, na koho to vyšlo!
My spermie máme své poslání a musíme dodržovat pořádek. Ale ne všechny máme štěstí, abychom to poslání mohly splnit. Lidé s námi příliš zbytečně plýtvají. Zvířata jsou v tomhle daleko šetrnější. Zřejmě lépe ví, o co jde. Ovšem dnes je to jiné.
Dnes se s námi počítá. Dnes máme splnit své poslání.
Nebudeme to mít jednoduché. Dnes je tu nějaké zemětřesení a rachot. To jsou podmínky pro práci! Jsme připraveny. Máme sbaleno, jsme dobře vycvičeny a kompletně vybaveny. Čekáme, až nás odstartují. Odpočet běží, nervozita roste. Přichází pokyn. Řadíme se na startovací rampě. První řady už vyrazily. Ale co to je?! Najednou vše ztichlo a nastal klid. Startovní procedura je zřejmě přerušena. Nikdo nás neinformuje o situaci. To je nepředstavitelné. Jak se to mohlo stát?!
Konečně. Dostáváme pokyn a vysvětlení. Vracíme se zpět na ubikace. Vybaluji. Beru do ruky příručku. Tam se o tom nikde nemluví. Budu si písemně stěžovat! Jsem zvědavá, co mi odpoví a jak dlouho jim to bude trvat. Už jste si někdy stěžovali?
Čekáme na další pokyny. V duchu si probírám startovní sekvenci, identifikuji cílové objekty a pokyny pro cestu. Poplach totiž nebyl odvolán. Jsme opět aktivovány. Pro jistotu se ještě dotazuji, zda jsem dobře rozuměla. No, no, najednou jste formální. Balím. Snad jsem nic nezapomněla. Doklady, pyžamo, kartáček …. Dobře, dobře, už jdu. Opět startovní rampa. Jsme zvědavá, kdo to zvoral napoprvé. Rachot opět sílí. Vypadla mi příručka z ruky. Nemohu na ni dosáhnout. Startovací frekvence začala a já nemám příručku! Start. Netlačte se, prosím, ano? A nepospíchejte. Vždyť se dostane na každého. Najednou jsem mimo rampu, rozhlížím se. Skončila jsem v cílové oblasti. Tady je hrozný zmatek. Nikdo to neorganizuje. Velení se zcela rozpadlo. Konečně se vše uklidnilo a můžu se soustředit na svou práci. Tamhle, tamhle jsou značky a směrovky! Kam běžíte a proč tak pospícháte? Tady je nějak těsno a nevlídno. Propracovávám se vpřed. Jde to obtížně. Potkávám zadýchané kolegyně, některé se vracejí. Proboha proč? Zase to odvolali? To snad ne, teď už to přece není možné! Že bych to spletla? Ne. Postupuju vpřed. Moc nás už není. Vlastně je nás méně a méně. Postupuji vpřed a bez příručky, prosím! Chce to systém, dávat pozor při výcviku. Podle směrníků to už není daleko.
Najednou jsme tam! Paráda. Slavobrána. Červený koberec. To jsem nečekala. Ta vajíčka jsou ale obrovská! Organizátor mne vyzývá, abych si vybrala a zbytečně nečekala. Zas ten spěch. Tohle se mi nelíbí. Potřebuji přece klid, tohle je vrchol mého života. To nechci odbýt. Kde jsou ostatní? Je nás tu velmi málo. Jdu splnit své poslání.
Tak se to povedlo. Pro tohle přece stojí za to žít.
Vracím se k organizátorovi. Zbývá už jen vyřídit papíry.





Zadání - napište 10 řádek na téma:
Jsem...
... kámen v poli,
srdce zvonu
socha na mostě
houslový smyčec
lesní stezka
hradní brána
kříž na vrcholu hory
vrak v moři
moucha na okně
lavička v parku
kostka cukru
spermie plující k vajíčku
chřipkový bacil
pampeliška uprostřed trávníku
kapka na skle
památný strom
mozol na dlani
jehla gramofonu
klapka starého klavíru
vybledlá fotka v rámečku