8. listopadu 2018

Jsem socha na mostě - napsal Jan Smrčka

Socha je ztělesněný čas.
Kdysi někdo chtěl připomenout, že se kdysi kdesi něco stalo. Pozval umělce, dal mu kámen a požádal jej, aby z něj vytáhl tu chvíli, kdy se to stalo. Obvykle jsou to svatí, vojevůdci nebo biblické výjevy. Já jsem svatý Jiří a jsem na mostě. Lepší by bylo být na náměstí. Ta řeka je umanutá. Někdy si vzpomene, že nás potrápí a vše okolo zalije vodou. Na náměstí je klid. Mám obavu, aby se most nezbořil při těch povodních.

Já tedy nejsem Jiří, ale jsem socha, která se jmenuje svatý Jiří. Bojoval s draky a kdejakou havětí. Jiří sedí na koni, má brnění se zvednutým hledím, aby bylo poznat, že je to on.
V ruce drží kopí a s úspěchem jej zabodl do tlamy nebezpečného draka, který je poloviční než kůň, na kterém světec sedí. Lidé si myslí, že to není žádné hrdinství, bojovat s tak malým drakem. Ale nebuďte hrrr! Představte si, že by porazil draka velkého jak dinosaurus. To by byla spíš oslava toho draka a vítěze byste těžko hledali. A potom, jak by sem takovou obludu dostali a v neposlední řadě, kdo by to zaplatil?!
Drak je prostě v poměru podle záměru. O to víc z něj jde strach. Tlama do široka rozevřená, plná špičatých zubů. Jsou to šavle, které řežou, co jim přijde do cesty. Nic je nezastaví. Cvak a máte po noze. Brrr! Na zádech jsou pláty kůže, která se tyčí vzhůru jak štíty. To je pevnější zbroj, než má rytíř, a chrání záda té potvory. Tělo končí nesmírně mrštným ocasem. Na jeho konci je palcát velikosti vozu, který nevidíte, ale tušíte. Je schován v jeskyni, odkud ta potvora vylézá. Jeho zásah je jistá smrt. Nohy jsou zakončeny drápy, které vás rozpářou na první dobrou. Oč je drak menší, o to je strašnější.
Ten, kdo jej přemohl, musí být hrdina. Proto sedí na koni, který výjevu dodává sílu a energii. Ještě se vzpíná a to zvyšuje dramatičnost situace. Jiří sedí pevně v sedle a zvládá nelehkou pozici s bravurou mistra. Jsou s koněm jedno tělo, takže umí využít energii, kterou mu pomohl kůň svým vzepnutím dosáhnout, a jeho bodnutí musí být smrtící. Své kopí zabodne hluboko do těla příšery. Nelze necítit to smrtící inferno. Buď Jiří, nebo drak. Odvaha nebo síla. Nové nebo staré.
Je to dilema, které za nás někdo rozhodl a vstoupil do dějin. Proto je Jiří svatý. Tu rozhodující smrtící vteřinu vyrval umělec kameni. Dnes neznáte ani umělce, ani zadavatele. Popravdě vás to ani nezajímá. Já tomu rozumím a jsem ráda, když se aspoň někdo zastaví a podívá. Občas přijdou studenti a jejich učitel jim o mně něco řekne. Občas se zastaví turisti, někdy malíř.
Ale ruku na srdce, kolik z vás chápe, co vám ukazuji?

Žádné komentáře:

Okomentovat