13. listopadu 2018

Jsem lavička v parku - napsal Jan Smrčka

Lavičku má každý rád, ale netuší, na co lavička myslí.
Vyrobili mne ze dřeva a kovu, nalakovali, abych dlouho vydržela a byl na mně hezký pohled. Já tu stojím. Mám nohy, ale nemohu nikam odejít. Lidé kolem mne chodí, někdo se posadí, někdo si k němu přisedne a povídají si.
Já pak sdílím jejich osudy a mohu se s nimi podívat tam, kde je to pro ně běžné. Jsou to krásné výlety a ty výlety jsou mojí touhou.
Dostala jsem hezké místo v parku. Dívám se na jezírko, stromořadí a pár keřů. V jezírku hnízdí kachny, kvákají tu žáby, poletují ptáci, lidé chodí na procházky nebo na schůzku, zkrátka celý den je tu živo.
Ráno se první probudí ptáci. Svým zpěvem všem připomenou, že brzy vyjde sluníčko. To „brzy“ jsem trochu nadsadila, ale společně se těšíme, až sluníčko zvedne rosu a oteplí se. Jeden dva stupně úplně stačí. Na to čekají běžci. Vyrazí na svoji dávku zdraví. Obvykle nemluví, jen funí a tváří se důležitě. Po nich se v parku objeví pejskaři. To je velmi namáhavá činnost, takže se obvykle posadí, aby si odpočinuli. Ti si zase rádi popovídají. Stihnou to povídání i za běžce. Dozvím se, kde a co je bolí, jak jsou na tom s prostatou, že auto kašle a v servisu na to nemohou přijít, jak je drahá plomba nebo že to starosta přehnal. Co ale přehnal, to nevím; zatímco oni přesně vědí, co přehnal a stačí jen přikyvovat. Ví, jaká bude zima a že léto nestálo za nic. Paní Mladá se pochlubí, že Lolinka na výstavě opět uspěla, jak jinak, a že pro ni sehnala mimořádné krytí a že se máme na co těšit.
Po snídani je pauza, ale okolo deváté přijdou maminky. Děti svěří do péče parku a osudu. Navštívím s nimi dětské poradny, ortopedy, lékárny, diabetická, dietetická a dietní pracoviště; vím, kde se nejlépe nakoupí a že manžel je neschopný nebo naopak všeho schopný. Pak zjistíme, jak je na tom ta, co odešla, i to o té, co přijde. Nebojím se, že bych nebyla v obraze. Mateřství je asi úžasná věc, ale mám trochu pocit, že těmhle maminkám překáží. Že o něco přichází. O kariéru, zábavu, peníze?
To už vstupují na scénu senioři, kterým se původně říkalo důchodci. Zde se dostaneme trochu do matematiky: předhánějí se počtem vnuků a jejich úspěchy. Dosud je to podobné jako s maminkami, ale teď jsme víc na poli úspěchů; i když jde většinou o stejné děti, v jejich podání si vedou mnohem lépe. Pak se zastavíme v lékárně, ještě trochu politiky a hurá na televizi! Občas dojde i na fotbal nebo na pohřeb. Jsou milí, zapomětliví a žijí před mnoha lety, kdy bylo lépe. Kdo ví?
V parku je stále klid. Ale blíží se konec školy, takže přisviští školáci. Vytasí tablety, proberou novinky, zjistí, na jaký level kdo postoupil v té které hře a vyklidí pole. Dříve bývali hluční, dnes je výrazně ztišila moderní elektronika. S podvečerem se ke slovu přihlásí opět pejskaři pronásledovaní běžci, kteří stále nemají co říci. Zdraví je asi nebezpečné a když jste zdraví, nesmíte o něm na rozdíl od seniorů a maminek mluvit. Děti zase nezajímá. Berou zdraví jako samozřejmost.
Slunce začne být skoupé na rozdávání teplíčka, stíny rostou a lidé si zapínají televizory, usazují se v kinech nebo kavárnách. Někde se sešli milenci a náhoda je přivedla ke mně. Posadili se a já je vezmu do světa, kde nikdo kromě nich a mne není. Je to království milých slov a něžností. Nechce se nám zpět. Není chladno. Měsíc udržuje pořádek a snaží se konkurovat pouličnímu osvětlení. Je čas, najednou se musíme vrátit. Nechtějí oni a ani já. Osiřím.
Ale to nevadí. Musím si také odpočinout. Zítra bude velký den! Zítra to bude o něco zvláštnější než jindy. To totiž přijdete vy. Posadíte se, já zastavím čas, vyrazíme někam, kde jste ještě nebyl a moc si to užijeme.
Tak zítra to rozbalíme.

Žádné komentáře:

Okomentovat