20. listopadu 2018

Dva plži - napsala Nataša Richterová

Mladý plž se plazil zahradou a nikdo se s ním nechtěl kamarádit.
Housenka běláska se otřásla: „Fuj, jaký jsi slizký!“
 Ani mandelinka s ním nechtěla mít nic společného. „Nikdo v celé zahradě se nebude kamarádit s takovým slizákem,“ prohlásila s pohrdáním.
 Plž byl moc smutný. Opustil svou rodnou hroudu a šel hledat štěstí k sousedům. A tam ho najednou uviděl!
 „Ahoj! Jak jsi krásný!“ vytřeštil tykadla mladý plž.

„Ahoj, to ty jsi krásný! A skoro jako já!“ odpověděl okouzlený soused.
„Budeme tedy kamarádi?“ navrhnul mladý. Připlížili se k sobě blíž.
„Ano a můžeme být i víc než kamarádi,“ mnohoznačně nahodil soused.
„Ty bys vážně chtěl?“ zaplesal mladý.
 „Ano! Chtěl bych s tebou mít… vajíčka!“
Natáhli k sobě tykadla a něžně se dotýkali. Pak s rozkoší propletli svá těla do těsného klubíčka.
„Hele,“ špitnul mladý plž a „nevadí ti, že jsem takový slizký?“
„Ne, miláčku,“ ujistil ho druhý, „to se mi na tobě právě líbí.“

Poučení: Plž k plži sedá, slizký slizkého si hledá.

Žádné komentáře:

Okomentovat