Strýc mi gratuluje a vede mě k šedivé Škodovce staršího data výroby a předává mi klíčky. No co mám říkat? Děkuji. Moc děkuji a otvírám auto.
Jde to dobře, dveře ani nevrznou. Trochu to v něm smrdí, ale dělám, že nic. Sedám si za volant, prohlížím sedačky, jsou čisté i podlaha a skla. Startuji. Motor naskočil a běží, trochu se mu mění otáčky, nevadí.
Můžu se projet?
Jeď! poroučí strýc.
Zařadím jednotku, mačkám spojku a přesně dle instruktora se rozjíždím. Jedu. Řadím za dvě, pak za tři. Auto mírně kličkuje a nevím přesně zda je to tím, že neumím ještě pořádně řídit, nebo je tak velká vůle v řízení. Zkusím brzdy. Brzdím ale nic moc. Sakra. Pořádně jsem dupnul na brzdu.
Stojím na fleku. Na to si budu muset zvyknout. Vracím se ke strýci. Vystupuji. Mohutně ho objímám a znovu děkuji. Mám řidičák a ještě auto. Hurááá.
Poučení – darovanému koni na zuby nekoukej.
Popis nového auta očima kluka , který dostal řidičák.
