21. září 2018

Vlak a chlap – napsal Petr Miler

Jedu vlakem a dívám se z okénka. Obyčejný den, obyčejná jízda. Cesta se stáčí doleva, blížíme se k zastávce. Suchdol. Nikdo tu není. Najednou se objevuje postava, dává si poslední lok, odkládá láhev a skáče do kolejí před přijíždějící nákladní vlak. Následuje rychlobrzda a telefonát na policii a záchranku.
Vlak zastavuje až po pěti stech metrech. Beru lékárničku a jdu na místo neštěstí. Nespěchám, nejsem moc zvědavý. Skóre bývá v takových případech jednoznačné.
Policista je už na místě; dívá se na mě, na lékárničku, zpátky na mě a smutně se usměje. Taky předpokládá obvyklý výsledek. I záchranka je tu. Společně dolují chlapa zpod vagónu. Je ožralej, špinavej, potlučenej, ale živej.
Na peróně zbyla láhev od fernetu. Anděl strážný měl dnes šichtu.

P. S.: I muži mají své dny.

Žádné komentáře:

Okomentovat