20. srpna 2018

Recepční v hotelu - napsala Irena Lahodná

"Moi j'essuie les verres / Au fond du café / J'ai bien trop à faire / Pour pouvoir rêver / Mais dans ce décor / Banal à pleurer / Il me semble encore / Les voir arriver..." zpívá edith Piaf, jak meje sklenice v tom děsně banálním hotýlku a já ji žeru... "La chambre d'hôtel /Des amants d'un jour..." Už se vidim, už se ztotožňuju, počítač na stole, You tube na plné pecky... Maluju si oči, jsem tu v předstihu. Mám patnáct minut pro sebe. Kámoš nese kafe a sladkost. Maluju si pusu. Dávám mu pusu. Pod pultem Životopis jogína, v mobilu přiblblá hra, na stole objednávky, klíče na svém místě. Hotelový den může začít.
Indická rodina. Spousta dětí a zavazadel. Mají apartmá v prvním. Jméno a počet lidí souhlasí, doklady jsou snad pravé, podávám klíče a plánek s adresou nejbližší indický restaurace, protože jsou určitě veg.
Turecká rodina. Historie se opakuje. Odevzdávám plánek s adresou turecké restaurace a bistra. V ulici jsou tři.
Italové.
Francouzi.
Americká bába s teriérem.
Fotbalová jedenáctka.
Řekové. Na něco se ptají, ale komunikace vázne.Vracejí klíče a prchají bez placení všemi směry.
Z druhého patra tápavě sestupuje dvojitý ruský agent s dcerou a potácejí se po schodech. Asi je zas někdo otrávil. Volám 155 a 188.
V přízemí hoří. Volám 120.
V prvním patře teče voda a ve třetím nejde elektrika.
Z přízemí stoupá kouř.
Dvojitý agent omdlévá.
Japonský turista se ptá na heslo do internetu.
Přibíhá americký teriér a trhá mu nohavici. Japonec fotí selfie.
Hasičí hasí, Japonec fotí, teriér štěká, přichází islámský terorista, zní píseň Edith Piaf o tom že ničeho nelitulje, terorista zvolá Alahu akbar a v domění, že už se tu odpálil komplic, s omluvou couvá ze dveří, kolega přináší sendvič, dá mi pusu, mám polední pauzu, jdu ven a budu koukat na kachny v parku. Mají mladé. Dneska to hezky utíká.

Žádné komentáře:

Okomentovat