![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-NSy6QSd6rjlF2-Kh6duQCGJV1PMHCFrsZqQ-xuVohHDnp42pMA_iXSZKI8w8Uc7oa-FCU48E17WBJx27Fgy9fDMg5d2G07OYNkGlZ6fROzW6i7EEdxy8l0VRY3PK-I5r80oO3lNpQWg0/s320/heart-678482_960_720.jpg)
Už je to dlouho.
Teď už to bude jen
vzpomínkou pouhou.
Propojeni slovem a láskou,
propojeni větou
slova se mi pletou.
Nemůžu psát, nejde mi to,
slza stéká po tváři.
Propojeni jen tečkou
víc a víc mi slzy tečou.
Nejde zapomenout na ty měsíce,
co jsme si psali.
Bylo to tak skutečné,
jako bychom spolu dlouho byli
a ještě déle žili.
Jen není možné
v tom dále pokračovat,
není možné se nikdy potkat.
Bodá to, bodá, jako led
není to žádný med.
Když bolest v srdci cítím,
láska mě spaluje a hořím.
Není to možné dál o tom jen psát,
když není to možné
spolu a vedle sebe stát.
S bohem lásko, pálí to jako led,
už nedávám slovosled.