Kliknutím na nadpis se vám dole pod fotografií zobrazí odkaz na video

Podívejte se na Všechnopárty - diskusní duel Dany a Karla Šípa

Karel Šíp prosí Danu, aby už nic neříkala, že "po čtvrté najíždí do závěru". "Čtyři konce jsou špatně!" reaguje spisov...

25. srpna 2018

Bez peněz do Kodaně nelez - napsal Miroslav Tichý

Kolín: hospoda na Letné, léta páně před Schengenem 
"Choroši, říkám ti, že když už budu ve Štětíně, tak prostě pojedu do Skandinávie, kamkoli," zahlásil rozhodně Karel, když jsme plánovali náš výlet do Polska.
"OK," přikývl jsem, protože jsem už tehdy věděl, že Karlovi se prostě neodporuje. Koneckonců, výlet trajektem do Skandinávie na závěr našeho putování po Polsku, se jevil jako poměrně dobrý nápad. Ovšem jen do té doby, než na našich týdenním pobytem v polských lesích, zbědovaných tělech, spočinul zrak, uniformovaného celníka.
"Vy dva tudy," zahlaholil anglicky a ukázal na nás.
Rozuměli jsme tehdy anglicky asi tak dobře, že nebýt toho posunku, rozhodně bychom se nikam neposunuli.
Vedlejší ulička, kam nás svým gestem přesměroval, zjevně znamenala, ulička pro problematické. Poté co jsme prošli dotazy různého druhu, ať už na povahu výletu ("Ano, turistika."), ať už na zpáteční cestu ( "Ano, večer jedeme zpátky." "Ano máme, zpáteční jízdenku." ) či na množství peněz ("Ano, jenom 150 DK), jsme se odebrali ke kontrole zavazadel. Ta byla tak důkladná, že jsme si v místnosti 4x3 metry skoro museli postavit stan, abychom lehce paranoidní příslušníky přesvědčili o tom, že ony podezřelé tyčky, patří ke stanu a nejsou tudíž zbraní hromadného ničení, kterou chceme dosáhnout svržení dánské vlády.
Prohlídka skončila. Pocit, že je všemu už konec a že se již brzy budeme moct oddávat krásám severské architektury vzal ale brzy za své. ,, Máte málo peněz: potřeba na osobu a den je 500 DK. Pustíme jenom jednoho´´. Absurditu situace a naše překvapení popisovat netřeba a tak po pár minutách dohadování jsme usoudili, že já, vzhledem k tomu, že už jsem Kodaň kdysi navštívil s manželkou, počkám v přístavišti a Karel si ji půjde prohlédnout. A tak se také stalo. Ano, alespoň ta druhá část plánu se povedla opravdu dokonale.
Po Karlově odchodu, jsem zpočátku ještě vcelku oplýval humorem, protože jsem si nějak nedovedl představit situaci, ve které jsem se zanedlouho ocitl. Očekával jsem něco jako příjemnou kavárnu, nebo aspoň čekárnu s automatem na kafe, kde zkrátka počkám na večerní, zpáteční trajekt. Bohužel moje představa byla brzy rozmetána a já jsem byl místo do kavárny, eskortován do něčeho, co mi tehdy připadalo jako klasická samotka z filmů s vězeňskou tematikou. Betonová místnost cca 3x3x2 metry s kusem molitanu na zemi. Koutky úst mi povadly a zbytek humoru mě přešel. Policista mi nakázal vyndat tkaničky z bot a pokynul rukou dovnitř. Vešel jsem a v noblesní společnosti onoho molitanu, hlídací kamery, dánského časopisu o autech a asi 10 luxferů, jež tvořily tamní panoramatický výhled, jsem strávil následujících 10 hodin.
Prostě pobyt v Kodani se zkrátka vyvedl. Já si vysloužil posezení v cele, razítko NEŽÁDOUCÍ do pasu, hovor s konzulátem a následné propuštění, no a Karel prohlídku Kodaňských turistických TOP, okořeněnou objížděním policejních stanic, kde, jak správně tušil, jsem zkoumal jejich architekturu já. Bohužel jeho snaha k mému osvobození nevedla.
Večerní shledání v přístavu, už ale bylo velmi, radostné, vypitá piva chutná a získané zkušenosti vyhodnoceny jako cenné. Před nástupem na trajekt, jsme ještě zamávali soše malé mořské víly a vydali se na cestu domů. Ta už proběhla v pohodě, takže se dalo vlastně říct, že se výlet vydařil.
Každopádně za mě musím dodat ještě jednu poznámku, Schengen-neschengen – na Kodaň už dlabu.

Žádné komentáře:

Okomentovat