Kliknutím na nadpis se vám dole pod fotografií zobrazí odkaz na video

Podívejte se na Všechnopárty - diskusní duel Dany a Karla Šípa

Karel Šíp prosí Danu, aby už nic neříkala, že "po čtvrté najíždí do závěru". "Čtyři konce jsou špatně!" reaguje spi...

3. července 2018

Vložky křídel zbavené - napsala Klára Dvořáková

Kdykoliv vidím reklamu na vložky, mám pocit, že bych je měla nosit pořád. Už pro ten pocit ochrany a pohodlí. Kdo by to nechtěl zažít? Myslím, že nám muži musí zákonitě závidět. Máme to tak jednoduché! Stačí si vzít vložku nebo tampon a máme dvakrát větší pocit ochrany a pohodlí. Než kdy?

Zamyslel se někdy nějaký kreativec, jak se to proboha měří? A proč je nemám nosit celý měsíc, když mi to dělá údajně tak dobře na psýchu? Proč je nenabízejí místo osobních strážců nebo pojistek? Pojišťovny by to mohly sponzorovat a mít na nich svá loga. Je to vysloveně nevyužitý reklamní prostor...



Žena s tím správným logem by třeba mohla dostat bonus při likvidaci škodní události… I když, kdo by to chtěl kontrolovat, že?

Neznám ženu, která by si chtěla položit na stehno v bílých kalhotách použitou vložku a pak dát nohu přes nohu jen proto, aby kámošce ukázala, že vložka nešpiní. Především ne ženy s modrou krví. Pokud tedy za to nedostane tučný honorář jako v reklamě na Neversky. Ale i tak to musí vyžadovat dost sebezapření nebo chlastu.

Každopádně mě všechny ty jistoty „bezpečí a ochrany“ vedou k otázce, zda bychom si nemohli vložky přikládat i na jiná místa, která chceme ochránit – třeba na srdce nebo na hlavu? Jednak bude každý vědět, že dnes máme své dny a není nasnadě nás dráždit a také to může být neotřelé téma hovoru...

„Jak ti dneska drží?“

„Ale jo, spadla jen v metru. To víš, průvan…“

„Koukám, že nosíš Neversku, zkus příště Ida, ty mají do silného větru odolnější lepidlo...“

Myslím, že jsou vložky značně podceňovanou komoditou a nevyužitým trhem. Proč na ně nikdo netiskne povzbudivé citáty, obrázky srdíček, dudlíků a kytiček? Proč nemají různé barvy a vůně, abychom je mohly měnit podle nálady a chuti? Ano, máte pravdu, nějaké pokusy se už objevily, ale nic průlomového (nepočítám-li černé slipové, vůně fresh a heřmánek). Žádná dizajnovka, která by konečně rozproudila rozhovory na toto téma.

„Jakou máš dnes vložku?“

„Žlutou s vůní ananasu… A ty?“

„Jahodovou, ale na zítra plánuju kávovou nebo bylinkovou edici. Víš, že na ty kávové teď dávají citáty o ženách?“

„Já mám na zítra novinku s mozaikou od Klimta. Líbí se mi jeho zlaté období...“

Proč se neprodávají v cool krabičkách? Když už bouráme tabu v televizi a ukazujeme, jak je žena nadšená, když má své dny? Proč neděláme výstavy, sbírky, soutěže kreativity…

Některé reklamy říkají, jak rozumějí ženám – za tímto účelem přidávají do videí muže a hravá zvířátka. Když nám tak rozumí, proč se domnívají, že máme IQ houpacího koně? A proč nutí naše děti si myslet, že maminka nosí plínky a i ony je budou (pokud jsou holka) nosit celý život? A také, že před ně život bude klást samé složité otázky, jako je třeba rozhodnutí mezi bakteriální nebo virovou infekci? Když už tyhle reklamy dávají i před pohádkou, tak by to mohli spojit s pořádnou osvětou…

Možná je trochu laciné dělat vtipy na vložky. Ale já mám dojem, že si z nás legraci dělají výrobci. Opravdu někdo věří, že by žena řekla, že má s vložkou Neurella „Pocit volnosti jako nikdy před tím“? Měla snad před tím na sobě pás cudnosti, že se s vložkou tak osvobodila?

Nebo že toužíme po pětihvězdičkové ochraně od Nevers? Co znamená těch pět hvězdiček? Že kdyby se ty vložky dělaly větší, dalo by se na nich spát jako v hotelu***** – v klidu, suchu a bezpečí?

Ti muži, kteří reklamu vymysleli (žena to být nemohla, protože ta by si v takové dny nikdy nevzala bílé džíny ani s tamponem), by měli dostat medaili za lež roku.

Ale v jednom mají pravdu - žena skutečně chce být v pohodlí a čistotě. Ale v tom jí nepomůže žádná reklama, jen její okolí. Žena potřebuje obejmout a slyšet, že je milována i v tomto čase, kdy se ve skutečnosti cítí naprosto pod psa - nemilovaná, nežádoucí, nafouklá a ubrečená. Potřebuje si lehnout na gauč, dát si nohy nahoru a termofor na břicho, aby se jí ulevilo a dívat se na nějaký zamilovaný film, aby věděla, že to zase přejde a na světě je krásně.

Tím filmem klidně může být pohled na životního partnera, jak s dětmi připravuje svačinky do školy a klohní vajíčka k večeři. V pohodě, s nadhledem, bez vložek s křidélky a bez toho, aby se pořád chodil ptát: „Kde máme pánev a vajíčka?“ Ale na naší idylce vložkové koncerny nevydělají ani korunu;)

xxxxxx

Další Klářiny povídky si můžete přečíst na jejím blogu Olívie-Úžasná.cz, či si rovnou koupit její knížku.












Žádné komentáře:

Okomentovat