22. května 2018

Tak prostě umře... - napsala Aneta Hustolesová

Mám tři babičky. Jedna je tedy prababička, ale musí se jí říkat babičko. Prababička zní moc staře a ona si o sobě myslí hodně.
Je to výsada starých lidí, stěžovat si na zdraví a nemoce, bavit se o počasí, o jídle, o lázních a o vnoučatech.
Mám občas pocit, že se zasekly v jiném světě. Nemusejí jít s dobou, nemusí umět s počítačem, nikdo to po nich neočekává a nechce.
Hluchota a slepota je klasický ukazatel stárnoucího člověka. Přijde mi to hezké a logické.
Jak člověk stárne, tak se přirozeně přestává orientovat ve světě, je toho moc, všechno nové a složité.
Člověk nechce vidět svět, kterému nerozumí, tak jednoduše oslepne. Člověk už nechce poslouchat ty nesmysly, tak jednoduše ohluchne.
No, a když už to tu nedává vůbec, tak prostě umře.
No, a když už mu svět přijde fakt ošklivej a zlej, tak prostě umře.