26. května 2018

Okamžik - napsala Alice Břečková

Stébla trávy šimrají na krku a sluncem vyhřátý mech pod prsty je hladší než králičí kožíšek. Stříbřité listy břízy vítr líně přelévá po obloze, a nebe… nebe je tak neskutečně modré.
Vzduch sládne čerstvým čajem a k uším doléhá líné bečení ovcí za plotem. Jedna z nich má na krku zvonek. 
Je léto. Je léto. Je léto.
 



Žádné komentáře:

Okomentovat