Tomáš Holý bydlel v ulici Petra Rezka, což je od budovy gymnázia doslova za rohem. Proto jsme každou volnou chvilku, když odpadly nějaké hodiny či byla delší polední přestávka, trávili u něj doma. Malý dvoupokojový byt, který obýval se svou maminkou Marií, se mi vryl do paměti nezvykle jasně. Byl plný věcí pro kluky tajemných a neznámých. Nejvíc nás ale vzrušovaly suvenýry a cetky, které si Tomáš vozil z cest nebo je od někoho – coby nejoblíbenější český dětský herec – dostal: otvíráky, nožíky, přívěsky, odznaky, zapalovače, brčka, míchátka na koktejly a další reklamní brak, který dnes rovnou vyhazujeme. Jenže tehdy představovaly cizokrajně působící reklamní předměty pro nás poklady ohromné ceny – byly ze Západu! Vypadaly dobře a nesly znaky a loga firem, které jsme znali z francouzských či italských filmů. Mnohdy jsme vůbec netušili, co ty společnosti vyrábějí...
Tomáš nebyl lakomec – uměl se s kamarády podělit. Já jsem od něj dostal švýcarský odznak Ciba-Geigy. Léta jsem nevěděl, co ten nápis znamená, ale nosil jsem ho a dodnes ho mám někde schovaný. Jde o farmaceutickou firmu.
Dnešní mladí lidé tohle asi nepochopí, už mají celý svět u konečků svých prstů v mobilních telefonech a počítačích. Pro nás ale byly všechny tyhle nepotřebné krámy hmatatelným důkazem, že tam někde za horami, za ostnatými dráty, existuje jiný svět. Tehdy, počátkem osmdesátých let ani ti nejsmělejší z nás nedoufali, že by jej někdy mohli spatřit na vlastní oči.
4.B/1986
