Dorazil až skoro ve čtvrt, táhlo z něj jak z hospody a ani se neráčil omluvit. A to jsem ještě nevěděla, že během dopoledne bude vlek dvakrát stát. Vlekař se rozhodně nepřetrhl, aby zaseklou kotvu co nejrychleji uvolnil. Jasně, on tu permici neplatí. To my jsme ztratili rázem skoro 40 minut.
Jak jsem tam tak stála a pozorovala ho, moc jsem nechápala. Celý den na vzduchu na horách, lidi v dobré náladě, co nemají problém tady něco utratit. A on je pořád jako kakabus a pohyby jak šnek. Docela bych s ním aspoň na týden měnila. Jen jestli by on byl v kanceláři a se všemi těmi našimi meetingy a reporty spokojenější…
