20. října 2016

Jak si Stamichman pohrál s vodami tří moří - napsal Petr Beneš

Cestou z vrcholu Hleďsebe, tak trochu zahleděný do sebe, kráčel Stamichman rozvážně na Klepý. A zrovna když si v hlavě přehrával klepy, co o sobě pochytal v hospodě, otevřela se nad ním nebesa a spustilo se boží dopuštění. Provazy deště visely z mraků, že by po nich mohl šplhat až do oblak.
„Před chvílí na Souši ani kapka a sotva ujdu pár kroků mám vodu až po kolena,“ hudroval.
Jenže vzápětí mu došlo, že ten mohutný proud vody, co se valí z hory do údolí za chvíli zničí sedlákům všechnu úrodu.
„Jémine, jen to ne!“ zašermoval třikrát svou kouzelnou holí. V mžiku přeťal bahnitý proud a rozdělil potok do tří směrů. Od té doby tečou z vrcholu Klepého všechny vody rovnoměrně do tří moří – přes řeku Moravu do Černého, přes Kladskou Nisu do Baltského a přes Tichou Orlici do Severního moře.
A Stamichman?
Ten z hřebene Králického Sněžníku den co den bedlivě hlídá, aby voda tekla z kopců do údolí ku prospěchu – a ne ke škodě – všem sedlákům na zdejším česko-polském pomezí.