„Když se mi pořád smějí, že jsem slepý.“
„Ale ty přeci nejsi slepý?“
„Ne nejsem.“
„A nadávají mi, že jsem had.“
„A jsi had?“
„Ne nejsem.“
„A tahají mě za ocásek, A když se leknu, tak ocásek odhodím a uteču do nejbližší skrýše. A víš, jak odhození ocásku bolí?“
„Tak už nebreč!“
„To máš tak. Mě se zase smějí, že jsem brejlovec.“
„A copak já nosím brýle? Nenosím, Já vidím dobře, jen hůře slyším.“
Vkročí liška do rozhovoru a posměšně pronese: „Ahoj hošani, vy dva jste se dlouho hledali. Brejlovče, měl bys slepýšovi půjčit brejle, chachá.“
„Liško, proč se posmíváš?“
„Já se neposmívám, ale mám dobrou náladu.“
„A brejlovče, ty bys mohl dělat slepeckou hůl slepýšovi, když se dostatečně napneš, chachá.“
„Podívej, a takhle je to pořád“, postěžuje se opět slepýš brejlovcovi.
„Slepýši, mě už ta liška taky leze krkem.“
Sssss, raf! Brejlovec kousne lišku.
Liška s pláčem utíká do nory.
Poučení: Nedráždi hada bosou nohou.
