Dnes se koná setkání rodiny, prostě oslava narozenin. To zas bude nuda, pořád dokola ty samé otázky, odpovědi, vždyť všechny znám, no prostě to samé každý rok pořád dokola… Hned po příchodu vyhlížím Toma. S Tomem je alespoň nějaká sranda, snad ani tentokrát nezklame….
Zdravím se s tetičkami, odpovídám na různé neotřelé dotazy jako např. „Marku jak se máte?“, „proč se někdy nestavíte“ tento mám obzvlášť v oblibě. Hle, Tom konečně přichází, čekám po jeho boku dlouholetou přítelkyni Dášu, ale přichází s někým úplně jiným.
No na první pohled docela kus, ještě mi nedochází detail, ale z dálky stejně vysoká jako Tom a docela zajímavě oblečená, skoro celá v červeném, tedy při jejím pohybu vidím, že šaty mají i jinou barvu než červenou, částečně se tam objevuje zelená a občas černá, modrá…no nějaká zajímavá látka, v havraních vlasech dva culíky na strany, uprostřed mašle, oranžové boty na vysokém podpatku, pruhované podkolenka…no něco podobného jsem už viděl v Reflexu, byl to článek o komiksu a nějaké čtvrti v Tokiu, někdy mi Japončíci připadnou docela úchylní…ale Tom přeci není Japonec… Tomův nový objev má úsměv od ucha k uchu, a hned se druží s tetičkami…určitě odpovídá na nějaké neotřelé dotazy, něco jim pořád ukazuje a mává rukama… dokonce se aktivně zúčastňují i strýčkové…. no koukám, že bude chvíli trvat, než se s ní seznámím, už se naštěstí žene Tom.
Chci říct něco neotřelého, třeba jak se máš? Jdu ale hned k věci…“Kdo to je“. Tom se usměje a začne “To je moje Monča“…. Povídáme si o Monči, o práci, Tom je vážený právník tak zároveň sonduji jak nezaplatit tu pokutu za rychlost a já při tom koukám na jeho nový objev a pozoruji, jak se pomalu propracovává k nám… No jestli si s každým připije, tak nevím, jestli se jí to vůbec podaří…
Monča dorazila. V ruce tácek se třemi panáky a s úsměvem mi říká: „Ahoj, já jsem Monča, dáš si panáka?“
Přemýšlím, že Toma vlastně neznám…. Koukám nevěřícně na Toma, chvíli na Monču. Její barevné šaty jsou vlastně tetování…. Je potetovaná od krku až po kotníky…. Vlastně má na sobě jen sukni a triko bez rukávů…boty a ty pruhované podkolenka….
Kopnu do sebe panáka. Monča se po chvíli omlouvá, že musí ještě vyvenčit miláčka, prý nám ho přivede ukázat. Nemyslím už na nic, sahám po druhém panáku. Zatímco Monča s Tomem venčí miláčka, zbytek rodiny diskutuje na téma…Tomova nová přítelkyně…když v tom se objeví v místnosti miláček…vlastně do místnosti vlítlo prase, obrovské 100 Kg prase. Monča s vodítkem v ruce a úsměvem od ucha k uchu všem svého miláčka představuje…jmenuje se Drákul…. sahám po třetím panáku….
Na tohle rodinné setkání vzpomínáme dodnes, Tom s Mončou a Drákulem žije již několik let a já si vždy při setkání s Tomem uvědomím, jak málo víme o tom o kom si myslíme, že ho známe. A otázka “ jak se máš“, pro mne vlastně nabyla úplně jiný význam. Minulý týden jsem si pořídil si i barevnou košili…..