![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjnoLelwr5Omew5fExgkmw2-yCxfWVy2vvAXM08f-0sGYlIOte8eK0whtG-p45XGIf8w2L0fQma8-G1FHDcvthhIZpjKjtmbRc4eq4Qrzm24wzTB1XV1xjzjqZwjLh6Y7-XNaooe1JLjddx/s320/%25C5%25A1nek.jpg)
Přes řeku začal po sobě mladý pár zamilovaně pokukovat a toužebně se jeden na druhého rozplývat. Tak netrvalo tomu dlouho a hlemýždice hlemýžďákovu lásku vyslyšela.
Inu láska to byla veliká a hluboká, avšak trpce neopětovaná, neboť velká řeka silného proudu dělila oba milence. „Nikdy nebudeme moct být šťastně spolu, nikdy se tě nedočkám.“naříkal mladý pár. „Takový těžký osud nás potkal, umřeme sami a nešťastni.“
Mladý pár se celé dny soužil a trápil, v zármutku se utápěl. Tu jednoho dne se řeka zvedla z břehů, přišla veliká záplava a oba mladé hlemýždě smetla silným proudem s sebou. Tak dnes leží mrtvý hlemýžď na dně zanesené stoky, ulita rozbitá a tělo v mrtvolné křeči, avšak konečně po boku se svou mrtvou milovanou hlemýždicí.
Poučení: „Naděje umírá poslední.“