29. března 2018

Dopis pro tebe - napsala Hana Kavalová

„Dobrý den, milí televizní diváci, dovolte, abych vás přivítala v dalším díle Pošty pro Tebe. Přivítejme mezi námi paní Kateřinu.“
„Dobrý den.“
„Dobrý den, paní Kateřino. Můžu prozradit, že vy jste přišla pozvat svou přítelkyni.“ „Ano, je to přesně, jak říkáte.“
„Můžete nám povědět o vaší přítelkyni něco více? Kdy a jak jste se seznámily? Co jste spolu zažily?“ „Ano, ráda. První seznámení si vlastně ani moc nepamatuji, ale je mi jasné, že muselo proběhnout, když jsem byla ještě dítě. Pak uplynulo trochu času a já si ji našla sama. Mohlo mi být tak šest sedm let. Byla báječná. Zamilovala jsem si jí od první chvíle.“

„Je vidět, že toto přátelství vás ovlivnilo na celý život.“
„Máte pravdu. Od chvíle, kdy jsem si začala uvědomovat její přítomnost pochopila jsem, že o nibnechci nikdy přijít. Přiznávám, bylo období, kdy jsem se jí nevěnovala tak, jak by si zasloužila. Dokonce se stalo, že jsem ji nenavštívila i několik dnů či měsíců. Ale opravdové přátelství nikdy nezmizí. Začne vám jednoduše chybět. Chtěla bych ji moc poděkovat, že nikdy na mě nezanevřela. Vždy, kdykoliv jsem ji potřebovala byla tak říkajíc po ruce.“
„To zní moc hezky, paní Kateřino. Řekněte nám, jaká vaše přítelkyně je?“
„Známe se více než 40 let. Je neuvěřitelně proměnlivá v tom nejlepším slova smyslu. Je milá, šokující, smutná, veselá, tajemná i bojovná. Především je velmi moudrá.“
„Milí diváci, pojďme se zeptat, zda ji pošťák Ondra našel.“
„Ano, nebudu nalhávat, že jsem se s touto výjimečnou dámou měl tu čest se setkat a musím říct, že i mě uhranula. Prosím, pozvěme ji dále.“

Následuje rozhovor s pozvaným hostem…

„Velmi mě těší, že vás poznávám. Napadlo vás, kdo si vás mohl pozvat?“
„Víte,“ odpověděla spisovně „těch možností je obrovská spousta. Mám velmi mnoho přátel a věřte, že všechny je mám ráda. Ať si mě pozval kdokoliv z nich, udělá mi to setkání neskutečnou radost.“
„Jste opravdu moc milá, jak jsme již slyšeli. Takže chápu to dobře, že mohu odstranit zeď?“
„Ano, odstraňme ji prosím.“

Dívaly se jedna na druhou a usmívaly se na sebe.

„Pozvala jsem si tě, drahá přítelkyně, abych ti poděkovala za vše, co pro mě celý život děláš. Jak nádherně mě umíš rozesmát, dojmout, kolik dobrodružství jsme spolu zažily. Vždy jsi mi dobře poradila a nikdy nezklamala. Mám se pořád od tebe tolik co učit. Děkuji ti.“
„Není vůbec zač. Taky jsem moc ráda, že jsme se našly,“ řekla Kniha a šla mi v ústrety.

Žádné komentáře:

Okomentovat