4. října 2017

Paříž - napsala Sidonie Pavlíková

Paříž! Můj splněný sen! Na ulici kulatý stoleček, dvě židličky tonetky. Typický Pařížan přinese kávičku, sladké pečivo... Než se vrhnu do objevování památek, jen tak pozoruji pohodu a šum ulice.
Stolečků v kavárně je dost, Francouzů kolem nich už méně... usměvavá Korejka nám nese kávovou žbryndu a poměrně gumový croissant. Nejde si nevšimnout, že v sousedních bistrech to vypadá podobně.
Paříž je pestrobarevná a ne že by jí to nesvědčilo.
Paříž je extravagantní. Ještě jsem neviděla, aby v nějaké zemi volně na ulici instalovali bez povolení nějakou skulpturu... Vidím tu přece jakousi ležící postavu složenou v embryonální podobě. Jenže to není socha. Je to živý (nebo mrtvý?) člověk tmavé pleti. Asi Afričan! Nikým nepozvaný host...

Vedle Dioru leží lidský odpad. Obrovské množství nezvaných hostů.
Nebyl to náhodný objev, ale všude se opakující, kam jsme se pohnuli. Ano, Paříž má krásné široké bulváry, výpravnou starou architekturu, parky, všechno, na co si kdo vzpomene...! Ano, Paříž má krásné široké bulváry, výpravnou starou architekturu, parky a vše, na co si vzpomenete. Zavírala jsem však oči v metru či na toaletách. Naučila jsem se, že žebrající přistěhovalci (hlavně z Afriky) mě vnímají jako chodící peněženku. A tak mi Paříž připadá jako krásná slečna, která si nechá sahat pod sukénky špinavýma rukama.

Žádné komentáře:

Okomentovat