Na procházce - napsala Barbora Hlachová

Čau, Maxmiliáně. Tak se tu zas potkáváme…
No, nazdar. Jako vždy, a přitom to ani jeden nechceme.
Já už jsem za to i docela rád. Člověk se projde, bude mít lepší náladu. Přijdeme na jiný myšlenky...
Ale stejně bych tě radši neviděl.
Nejvtipnější je, že si myslej, že se máme rádi.
No tak, nebuď labuť.
To já nejsem, pitomče.
Se na mě podívej.
Ježiš, tak na mě tak neštěkej.

Je to jen přísloví. Nemyslel jsem to špatně.
Já si hlavně myslím, žes vůbec nemyslel. A nejsem v té domněnce jedinej.
Jo, a to víš jak?
Se na sebe podívej. Zrcadla snad doma nemáte?
Máš na hlavě mašli, vždyť je to směšný. Co by na to říkala tvoje mamka. Snad by tě ani nepoznala.
Když jsem jí měl na sobě poprvé, byl jsem trochu rozpačitý, přiznávám se, ale teď už jsem si zvykl. Líp s ní vidím. Tobě se to totiž říká, vždyť jsi skoro holohlavý a nic ti do očí nepadá!
Ještě, aby padalo. To bych se snad radši někam zakopal, než chodil kolem bloku s takovýmhle účesem.
No ten tvůj řetěz kolem krku moc šik taky není. A nevypadá ani pohodlně.
Lepší vypadat dobře, než pohodlně, ale tomu ty rozumět nemůžeš.
Kdybys jen věděl, co se o tobě říká…
Říkej si co chceš, ale ty taky nejsi všemoucí a všemi milovaný.
Kdo ti nandal takovou kravinu do hlavy?
Nebudeš tomu věřit, ale nandal jsem si ji tam sám.
Ha ha, to jsem se tedy zasmál.
Zas nějakej tvůj přihlouplej výmysl.
Výmysl nevýmysl, chytře ale moc nevypadáš, když se furt jen honíš za tím míčem.
Příště ti urvu hlavu, blbče.
Máš štěstí, že už jdu.
Nebudu tady ztrácet čas s takovým kbudižkněčemou, jako jsi ty.
Tak zas někdy nashledanou.
V tvým případě bych v to moc nedoufal!

Žádné komentáře:

Okomentovat