Po tradičním marockém uvítání - silným mátovým slazeným čajem a zákuskem v hale lázní, kde stěny byly obloženy mozaikami a vyřežávaným dřevy, se nás ujala příjemná dáma. Předala nám osušku, župan i pantofle a také ve sterilním balíčku spodní kalhotky. Tedy tak mrňavá tanga jsem ještě neviděla, manžel byl na tom lépe, měl podstatně větší. Říkám mu: ,,to tě moc neodhadli, klidně by ti stačily ty moje,,. Ani se neusmál a já dosud nevím proč. Potom jsme se rozdělili. Minitanga vpravo, trenýrky vlevo.
Lázně začaly parní procedurou, která má otevírat póry a uvolňovat svaly. Možná ano, ale já byla stále napnutá, co se bude dít dál. Po krátké relaxaci jsem se přesunula do oddělení peelingu. Vypadalo to tam trochu jako na pitevně, všude bílé mramorové stoly, jen rukavice nebyly gumové, ale byly to doslova zelené drátěnky (kessa). Následovalo čištění celého těla směsí přírodních ingrediencí a černého mýdla z eukalyptu a černých oliv. Za chvíli jsem byla celá hnědá. Od drátkování parket se to moc nelišilo. Lazebnice mne občas polila vodou (naštěstí teplou), a drbala dál. Silně. Modlila jsem se, aby to už skončilo. Nepříjemné to bylo hlavně přes prsa, moje hruď není na takové zacházení zvyklá, bradavky jsem cítila hodně dlouho.
Nikdy bych nevěřila, kolik je možné ze mne odstranit staré kůže. Připadala jsem si, že jsem se několik let nekoupala a nemyla, a to jsem se sprchovala těsně před odchodem do lázní. Dosud jsem si připadala jako docela čistotná osoba.
Ale vše jednou skončí, a tak po dalším spláchnutím jsem měla relaxovat. Moc jsem nerelaxovala byla jsem tak podrápaná, že to na nějaký odpočinek moc nebylo.
Po chvilce oddechu se šlo na vlasy. Nebylo to řádné lehké promnutí jak u mého kadeřníka, ale doslova hřebelcování, snad opravdu železným kartáčem. Bála jsem se, že vylezu s holou hlavou, tohle přeci nemůže má pokožka a vlasy vydržet. Vydržely, jen hlavu ošetřenou bylinkami a argonovým olejem jsem vymývala 3 dny. Stále jsem měla pocit, že mám lupy nebo něco podobného, ale asi to bylo výživné a určitě omlazující.
Po dalším krátkém odpočinku, za poslechu příjemné tlumené hudby, jsem se cítila už příjemně. Po následující masáži, to už neplatilo. Ta má podporovat hlubokou relaxaci a zbavit se stresu, to jsem ale moc nezažila. Zpočátku to bylo docela příjemné, ale masérka sále přitvrzovala. Nakonec nás čekala ještě strastiplná pěší cesta zpět do hotelu. Asi 20 minut jsme pochodovali křivolakými uličkami Fezu, který jich má několik tisíc, z toho asi 3000 slepých. Jsou tak úzké, že se mnohdy nevejde ani oslík. Ještě, že jsme měli z hamamu místní doprovod, jinak bychom tam bloudily asi do dnes. Zmohlo mě to tak, že jsem už neměla sílu si ani vyčistit zuby a lehla a spala.
Jsem moc ráda, že jsme to absolvovali, prostě užila jsem si Maroko se vším všudy. Manželovy zážitky nebyly tak drastické jako moje, asi je zvyklý na „hrubší zacházení“. Po masáži se prý má den odpočívat, ale to při našich tzv. dovolených nepřichází v úvahu. Každý den jinde, to jen ve Fesu, v Marrakéši a v horách Vysokého Atlasu, jsme spali 2 noci.
Lázně sice stály asi 20x tolik než jinde, ale byl to zážitek.
