“Děkuju.”
Zmrzlina se v horku roztéká a okamžitě mi steče na ruce, lepkavá a sladká a vanilkově voňavá. Koupaliště kolem mě se v té vůni zatetelí a jako v oparu, jako když přes odraz ve skle vidíte na druhou stranu, náhle na pozadí reality kolem sebe spatřím docela jiné místo. Stejně tak horké a lenošivě zahálčivé, plné zpocených polonahých těl, ale všechno je najednou jaksi větší, dívám se do obličejů z prudkého podhledu a tvář mi stíní kšilt namočené čepice.
Babička na mě dohlíží ostřížím zrakem, vidí, jak se chystám olíznout si lepkavé prsty, na které se mi při hraní u břehu nasbíralo všelijaké smetí, a hbitě zasáhne. Laskavě, ale přitom pevně mě chytí za zápěstí.
Babička na mě dohlíží ostřížím zrakem, vidí, jak se chystám olíznout si lepkavé prsty, na které se mi při hraní u břehu nasbíralo všelijaké smetí, a hbitě zasáhne. Laskavě, ale přitom pevně mě chytí za zápěstí.
