Když ticho mrazí - napsala Sabina Prisender

Stává se, že dva zmlknou. Chodí okolo sebe a nemluví. Nebo jenom to nejdůležitější. Aby domácnost fungovala. Aby se děti a přátelé netrápili, když už musí být svědky. Svědky zmrazení, svědky bezbřehé beznaděje. 

Kdy to skončí ? 

Kdo nevydrží ? 

Kdy přeskočí jiskřička úsměvu? 

A co když jsme se ztratili, ztratili v mlze, spadli až na úplné dno, a to, co nás čeká, je už jen Studeno a Vyhaslo....? Nic už nepřeskočí? Nikdy?
Nakyslý pocit v žaludku, hlava už jen bolí. 

A známé povrchy skříněk a zrcadel jako by poslintal slimák. Nic se nedá vyčistit, ta špína sedí jako ledový střípek hluboko v duši. 

Proč si to děláme? Proč jenom, proč? Proboha, čas běží....