16. března 2024

Karel na traumatologii - napsala Martina Křížková

Ranní paprsky polaskaly Karla na tváři. Do pokoje právě vstoupila žena. 
“Dobré ráno, pane Karle,” čte sestra cedulku na posteli, “máte za sebou velmi náročný dvojitý operativní zákrok, operaci čelisti a páteře. Teď se šetřete, dám vám tady kapáníčko proti bolesti a pak hned sedativum. A za minutku dorazí vizita, vaši ošetřující lékaři vám podají zprávu o průběhu obou operací.”
Karel zamžikal a uvědomil si, že se nemůže pohnoutt, ba ani promluvit. A byl slabý, ach tak slabý. 

Jeho poslední vzpomínky patřily severoitalskému klášteru v horském Trentinu. 
Bolest, strašlivá, zvířecí, neskutečná bolest, blouznění mezi životem a smrtí. V modlitbách za jeho uzdravení si mnichové cisterciáckého kláštera vyklečeli krvavé podlitiny na nohou. I on sám věnoval každý svůj bdělý okamžik prosbám směřovaným Bohu.
Krutá odplata za jeho nerozvážné jednání: Císař říše římské nemůže hazardovat se svým životem! A on se tajně, kvůli svému rozptýlení, ba dokonce inkognito, jel účastnit rytířského klání v Miláně!!
Pokud vůbec přežije, nebude to nic menšího než zázrak! Obdobně jako mnichové, i Karel posílal k nebi modlitby za své uzdravení, spásu své duše a ochranu své říše.

Když se tedy nyní probudil do čistého pokoje plného podivných věcí, nebyl překvapen. Domníval se, že jej Bůh povolal k sobě.
Sněhobílé dveře se opět otevřely a do pokoje vstoupila skupina mužů v bílých pláštích. 
“Takže kolegové, pan Karel Lucemburský zde, je skutečně z lékařského hlediska unikátní exemplář. Absolvoval dvě operace, na naší jednotce intenzívní péče na Královských Vinohradech před třemi týdny operaci páteře, následně byl transferován na pracoviště čelistní chirurgie tady pana kolegy profesora Foltána. Konstatuji, že pan Karel prokazuje nadprůměrnou schopnost regenerace, na medikaci reaguje výborně. Pro zajímavost, krevní obraz vykazuje absolutní nepřítomnost jakýchkoliv chemických látek v organismu”, odmlčel se na moment pan docent Duška. Dobromyslný obr s nadváhou se jakoby na moment ztratil ve svých úvahách.
Na jeho monolog navázal další z této skupiny: 
“Pane kolego, vy snad naznačujete, že tento muž není pouhým jmenovcem svého pravzoru? No, řekněme s plnovousem bych si to uměl představit,“ odvázal se docent Toušek, který v tomto triu reprezentoval kardiologii. 
 “Srdce jako zvon vážení. Tohle srdce by zvládlo ještě další tři operace.”

Za sekci čelistní chirurgie mohu konstatovat”, vystoupil nyní profesor Foltán, ”Chrup tohoto zhruba čtyřicetiletého muže vykazuje jen minimální kazovost, výrazně neobvyklé je čelistní zranění, které jsme úspěšně odoperovali, zdá se, že se jednalo o bodnou ránu kopím.”
Docent Duška se poté obrátil ke svým dvěma kolegům čelem. 
„Co teď uslyšíte, bude působit přinejmenším zvláštně. Ale znáte mě. Víte, že jsem silně věřící: Noc předtím, než se tento muž objevil na mém oddělení, jsem měl silné vnuknutí. Ve snu ke mně přistoupil Svatý Petr a řekl mi: Františku, otec vlasti Vás teď bude potřebovat.” 
Docent Duška silně oddechoval, vzrušení z tohoto okamžiku již jej zcela ovládlo. 
 “Tento muž nemá zdravotní pojištění ani rodné číslo,” pokračoval. “Vlastně v této době vůbec neexistuje. A kolegové, vše, co teď děláme, děláme pro naši vlast. A nyní, pánové, navrhuji, abychom nechali našeho pacienta vyspat.” 
S těmito slovy se tito špičkoví chirurgové rozešli.

Jejich debatu zaslechl Karel už v polospánku, sedativa totiž začala působit. 
Když se opět probudil, cítil se výrazně lépe. Ze spánku jej opět probudil nějaký hlas, nemohl ovšem najít žádnou mluvící osobu, zvuk vycházel z jakési miniaturní bedýnky. “
A máme tady výsledky celonárodního hlasování soutěže “O největšího Čecha historie”. Stříbrnou příčku obsadil Václav Havel a zlatou otec vlasti král Karel IV. Karel IV, po otci Lucemburk, po matce Přemyslovec, udělal podle našich posluchačů pro zemi českou nejvíc ze všech historických osobností. Ptáme se také, které Karlovy počiny si naši posluchači nejvíce považují. Na prvním místě je založení Karlovy univerzity, následuje výstavba nového města Pražského a stavba Karlova mostu.“
Karel poslouchá, v hlavě mu ještě doznívá debata mužů v bílých pláštích, které zcela nerozuměl, a nyní vstřebává další nové informace. Začíná chápat, že se mu událo něco mimořádného, něco, co přesahuje běžné bytí člověka. Dostalo se mu nečekané Boží milosti, měl možnost poodhalit závoj budoucnosti.
“Ještě jsem málo vykonal, ještě se musím vrátit ó Bože!” pomyslel si s prudkou naléhavostí. 
Viděl české lékaře, kteří mu zachránili život. Slyšel o českém národě, pro který toho ještě musí tolik odpracovat. Opět se pohroužil do modliteb. Bože děkuji Ti za tento zázrak a nyní mi dopřej, abych mohl dál pracovat pro milované země české!“

Následujícího dne se v klášteře na úpatí italských Alp rozezněly zvony. Milostivý Bůh navrátil do života císaře svaté říše římské a krále českého. Jaký to požehnaný den!



Zadání: 
Vyberte nějakou známou historickou literární postavu a dosaďte ji do přítomnosti.