,,Miluju ji víc, miluju víc, než jsem miloval cokoliv jinýho! Porodnice. Ráno musím do porodnice s kytkou,” zamumlá tiše, než se odebere k opileckému spánku.
Telefon vyzvání. Ne jednou, ale konstantně. Roman jeden z hovorů v polospánku vezme, ani o tom neví. Z telefonu se ozývá rozklepaný hlas staršího doktora: ,,Pane Veselý, dostavte se co nejdříve do porodnice. Máte nádhernou dceru, jen jde o vaši manželku, porod byl komplikovaný, je mi to moc líto, nechci být posel špatných zpráv...”
Roman se převalil a telefon nevědomky zavěsil.
