Běžela jsem pak ještě znovu, druhý den. A pak den potom. Nechodila jsem ale běhat.
Běžet a běhat jsou dvěma naprosto odlišnými slovy. Běhat je sloveso nedokonavé, nemá konec ani začátek, pokračuje pořád dál, vyžaduje další a další kilometry. Vyžaduje legíny a láhev na vodu, hodinky s měřením tepu a mapu v ruce. Vyžaduje plán, přípravu, navyšující se cíl. Nedokonavá slovesa jsou obtěžkána vahou zodpovědnosti.
Běžet, to je naopak sloveso dokonavé. Začíná a končí úplně samo od sebe, jen jednou a pak už nikdy víc. Každé jednotlivé běžet je odlišné od běžet předchozího. Běžet je spontánní rozhodnutí, je to touha. Běžet můžete jen jednou, ve společenských kalhotách, jen dvě stě metrů a zpátky. Běžet vás nenutí k ničemu dalšímu. Běžíte, protože běžet chcete. Dokonavá slovesa jsou děj, který byl dokončen, ve kterém se již nedá pokračovat. Když jsem doběžela, nevěděla jsem, jestli zítra budu běžet zase. Cílem toho slova je ono slovo samotné.
Po pár dnech už jsem jen neběžela – chodila jsem běžet. Opakování mojí činnosti mě nutilo udělit jí jakousi dokonavost, fakt, že ještě nekončí a že se mi otvírá i do příštích dnů. Moje akce se stávaly neukončeným dějem, který ale po každé své části dosáhl naprostého dokončení. Zítra možná běžet nepůjdu. Mé definici to přeci vůbec neodporuje. Běží se, když člověk chce. Nazývat mou snahu běháním se mi stále zdálo komické. Já přeci neběhám. Nemám prodyšné tričko s logem Adidas, nemám vlasy v culíku, nemám dokonce ani podprsenku, protože mě touha běžet přepadla za psacím stolem a k němu se podprsenka zásadně nenosí. Běžet může být definováno i adrenalinem z faktu, že vám při každém kroku vyletí prsa zpod trička.
Vytvořila jsem si vlastní dokonavý nedokonavý děj. Nechci, aby se z něj kdykoli stal děj čistě nedokonavý.
Běžet, to je naopak sloveso dokonavé. Začíná a končí úplně samo od sebe, jen jednou a pak už nikdy víc. Každé jednotlivé běžet je odlišné od běžet předchozího. Běžet je spontánní rozhodnutí, je to touha. Běžet můžete jen jednou, ve společenských kalhotách, jen dvě stě metrů a zpátky. Běžet vás nenutí k ničemu dalšímu. Běžíte, protože běžet chcete. Dokonavá slovesa jsou děj, který byl dokončen, ve kterém se již nedá pokračovat. Když jsem doběžela, nevěděla jsem, jestli zítra budu běžet zase. Cílem toho slova je ono slovo samotné.
Po pár dnech už jsem jen neběžela – chodila jsem běžet. Opakování mojí činnosti mě nutilo udělit jí jakousi dokonavost, fakt, že ještě nekončí a že se mi otvírá i do příštích dnů. Moje akce se stávaly neukončeným dějem, který ale po každé své části dosáhl naprostého dokončení. Zítra možná běžet nepůjdu. Mé definici to přeci vůbec neodporuje. Běží se, když člověk chce. Nazývat mou snahu běháním se mi stále zdálo komické. Já přeci neběhám. Nemám prodyšné tričko s logem Adidas, nemám vlasy v culíku, nemám dokonce ani podprsenku, protože mě touha běžet přepadla za psacím stolem a k němu se podprsenka zásadně nenosí. Běžet může být definováno i adrenalinem z faktu, že vám při každém kroku vyletí prsa zpod trička.
Vytvořila jsem si vlastní dokonavý nedokonavý děj. Nechci, aby se z něj kdykoli stal děj čistě nedokonavý.
Dneska běžet nepůjdu.
