MRAČOUN STANDA - NAPSALA KATEŘINA HRACHOVCOVÁ

„Proč se zase mračíš?“
Je můj zamyšlený pohled opravdu tak přísně vypadající? Ptá se pokaždé sám sebe Standa. Bez téhle otázky by jeho den v práci snad nemohl ani začít. 

„Usměj se!“ z jedné strany, „Nebuď nabručený,“ zas z té druhé. Vždyť není smutný ani nabručený. On je vlastně velmi veselý chlapík. Proč si jen všichni myslí že má zlé úmysly? 

„Stalo se ti něco?“ přilítne další všemi oblíbená otázka. To se má člověk pořád usmívat? 

Jen se Standa nad něčím zamyslí už mu obočí vytvoří ten jeho nabručený pohled. A když se po ránu tváří jako medvěd bez medu, všechny by hned polekal. A je to tu zas. 

„Ty jsi naštvaný?“
Tohle už byla poslední kapka, pomyslí si Standa.
„Ano, teď už jsem!"