- Díky, ale dalo mi to práci. Já se nebyla bavit snad 100 let.
- Jaká byla cesta?
- Byla v pohodě, ale musela jsem si dávat bacha. Když jsem odcházela z domu, tak jsem přidala do kroku, aby mě nikdo neviděl. To víš u nás na vesnici, když někdo večer jde po ulici, tak to se hnou záclonky v oknech. Navíc, když jsme se rozvedli nedávno, to by bylo pomluv kam to večer sama jdu.
- Aha, tak to chápu. Hlavně, že jsi tady. Dnešní večer si pěkně užijeme. Tak co si dáme za drink? A taky nějaké jídlo ne? Hele tady leží nápojový a jídelní lístek. Mrkneme se do něj.
- Hmmm, vůbec nerozumím těm názvům jídel. Tohle jsem si teda mohla nastudovat cestou sem.
- Dáte si něco k jídlu?
- Ano, česnečku.
- To myslíš jako vážně? Vždyť pak jdeme do víru velkoměsta.
- Noooo to je jediný jídlo, kterému jsem rozuměla.
- Prosím dejte nám ještě pár minut, než se rozhodneme, co budeme jíst a tu česnečku zrušte. Zatím nám přineste nějakou láhev bílého vína. Děkuji.
- Kam jdeš?
- Odskočit si … Auuuu.
- Co děláš?
- Podvrkl se mi kotník. Vzala jsem si boty na dost vysokém podpatku. To víš v botách svobodné ženy se chodí velmi nepohodlně.
