Máma se řítí rovnou k
recepci příjmu. „Ten hajzl,“ uleví si po příchodu na
chodbu chirurgické ambulance. Sestra vytáčí ostrahu nemocnice. Čekárnou se line dusno jako před bouří. Po chvíli se dveře otevírají a vychází sestra s žádankou.
„Ještě půjdete na CT, abychom vyloučili krvácení.“
„Dobytek,“ ulevila si máma, „za chvíli ho tu stejně máte zpět, protože já ho….!“
„Copak se děje paninko,“ snaží se zklidnit situaci jeden z členů ochranky.
„Mami, říkala jsem ti, že jen zaparkuji,“ křičím na matku, když vbíhám na urgentní příjem.
„Dobytek,“ ulevila si máma, „za chvíli ho tu stejně máte zpět, protože já ho….!“
„Copak se děje paninko,“ snaží se zklidnit situaci jeden z členů ochranky.
„Mami, říkala jsem ti, že jen zaparkuji,“ křičím na matku, když vbíhám na urgentní příjem.
„Rodiče si holt nevybíráš,“
pomyslím si, „pokud ano, asi jsem byla po lobotomii mozku.“
Otec vychází z ošetřovny. Tvář zalitá směsicí barev podzimu. Dominantou jsou ovšem zelené nánosy dezinfekce Novikov.
„Maruško, lásko moje, ty jsi tady,“ slyším svého otce. Matka se s odporem odtáhne.
„Fuj, nedýchej na mě!“ Háže na matku pohledy jako čokl z pořadu Chcete mě Marty Kubišové a Zdeňka Srstky.
„Víš co jsi mi slíbil?“ Otec kajícně přikyvuje. Stále ta samá píseň!
„Noskovi, pojďte si!“ volá sestra z ošetřovny. Z otce vyprchává alkohol, stabilita stále na nule. Vedu ho společně s matkou k lékaři. „No bumbali jsme, 2,8 promile,“ s úsměvem pokyne ze židle lékař. Otce odváží na vozíku k hospitalizaci.
„Na sračky, na sračky, to je vůle má, a když nejsem na sračky, tak to nejsem já,“ prozpěvuje si cestou na oddělení JIP.
Máma je také na sračky, volala mi už odpoledne. „Představ si Marcelko, že táta se rozhodl jít na ten sraz ze střední. To zase bude masakr, jako by to loni nestačilo,“ vysypala na mě do telefonu.
„Mami nesýčkuj, ty tvoje katastrofické scénáře fakt miluju!“ hlesnu do telefonu.
Jo jo, táta je neřízená střela, když se napije. Máma už ho párkrát tahala z bryndy. Vytopení sousedi, rvačka v kulturáku, vyspávání v práci... Naposledy konvice v plamenech. Režisér filmu Vratné lahve se inspiroval zřejmě z černé kroniky naší rodiny.
Kál se, že už pít nebude.
„Nikdy, Maruško už nikdy!“ Známe svoje lidi!
„Mami já s ním zítra promluvím,“ hlesnu, když ji vezu ze špitálu domů. Otce si v nemocnici pro jistotu nechali na pozorování.
Ráno ho s mámou vyzvedáváme. Nic si nepamatuje. Jedem do hospody pro tašku s doklady.
Z auta se mu ale nechce.
„Jedno na spravení pro našeho krasavce,“ zubí se na nás výčepní a roztáčí pivo. Otec nechápe narážku. Výčepní Karel nám vypráví, co se včera stalo.
„Už, když dorazil, měl naváto.“
Bohužel netrefil banketu. Zapojil se do seznamky Gay iniciativy v prvním patře.
„A ty si seděl kde?“ otázal se muže, který se na něj zavěsil u baru. Smysly mu na chvíli zbystřily a tak se pokusil uniknout oknem. Že není v přízemí zjistil, až když dopadl na plochu letní zahrádky před restaurací.
„No jsi prostě kus tati,“ řehtáme se s mámou. Náš sexuální objekt mlčí.
„Chudáčku můj, málem mi tě zneužili,“ vyprskne matka smíchy.
„Ještě, že chodíš běhat tati,“ místo nemocnice bys skončil na hotelu s milencem!
„Maruško, lásko moje, ty jsi tady,“ slyším svého otce. Matka se s odporem odtáhne.
„Fuj, nedýchej na mě!“ Háže na matku pohledy jako čokl z pořadu Chcete mě Marty Kubišové a Zdeňka Srstky.
„Víš co jsi mi slíbil?“ Otec kajícně přikyvuje. Stále ta samá píseň!
„Noskovi, pojďte si!“ volá sestra z ošetřovny. Z otce vyprchává alkohol, stabilita stále na nule. Vedu ho společně s matkou k lékaři. „No bumbali jsme, 2,8 promile,“ s úsměvem pokyne ze židle lékař. Otce odváží na vozíku k hospitalizaci.
„Na sračky, na sračky, to je vůle má, a když nejsem na sračky, tak to nejsem já,“ prozpěvuje si cestou na oddělení JIP.
Máma je také na sračky, volala mi už odpoledne. „Představ si Marcelko, že táta se rozhodl jít na ten sraz ze střední. To zase bude masakr, jako by to loni nestačilo,“ vysypala na mě do telefonu.
„Mami nesýčkuj, ty tvoje katastrofické scénáře fakt miluju!“ hlesnu do telefonu.
Jo jo, táta je neřízená střela, když se napije. Máma už ho párkrát tahala z bryndy. Vytopení sousedi, rvačka v kulturáku, vyspávání v práci... Naposledy konvice v plamenech. Režisér filmu Vratné lahve se inspiroval zřejmě z černé kroniky naší rodiny.
Kál se, že už pít nebude.
„Nikdy, Maruško už nikdy!“ Známe svoje lidi!
„Mami já s ním zítra promluvím,“ hlesnu, když ji vezu ze špitálu domů. Otce si v nemocnici pro jistotu nechali na pozorování.
Ráno ho s mámou vyzvedáváme. Nic si nepamatuje. Jedem do hospody pro tašku s doklady.
Z auta se mu ale nechce.
„Jedno na spravení pro našeho krasavce,“ zubí se na nás výčepní a roztáčí pivo. Otec nechápe narážku. Výčepní Karel nám vypráví, co se včera stalo.
„Už, když dorazil, měl naváto.“
Bohužel netrefil banketu. Zapojil se do seznamky Gay iniciativy v prvním patře.
„A ty si seděl kde?“ otázal se muže, který se na něj zavěsil u baru. Smysly mu na chvíli zbystřily a tak se pokusil uniknout oknem. Že není v přízemí zjistil, až když dopadl na plochu letní zahrádky před restaurací.
„No jsi prostě kus tati,“ řehtáme se s mámou. Náš sexuální objekt mlčí.
„Chudáčku můj, málem mi tě zneužili,“ vyprskne matka smíchy.
„Ještě, že chodíš běhat tati,“ místo nemocnice bys skončil na hotelu s milencem!
