Jsi - napsala Vendula Beaujouan Langová

Jsi pábitelem okamžiku i konformistou věčnosti,
Jsi šikmou plochou, po níž kráčím s lehkostí,
Jsi gordickým uzlem spletitých cest,
Jsi kompasem, jehož střelkou nechám se (s)vést.

Jsi odlivem unášejícím mě na druhý břeh,
Jsi mořem, do jehož hlubin nořím se, až dochází mi dech,
Jsi náhlým zábleskem přístavního majáku,
Jsi temnotou, do níž hroužím se i bez mraků.

Jsi moje láska, jsem tvoje nic.
V hlavě mi křičí: „Vždyť já chci víc!“