Nebude vědět, kolik tatranek spálila při ranním běhu, ani kolik ten den udělala kroků. V lékárně ji nevydají léky. Neodešle zásilku, nezavolá svý mámě aby se sní pohádala. A nepokecá si se svou nejlepší kámoškou aby se ujistila, že jsou všechny mámy stejný.
Bez navigace je marná, takže se ztratí za první zatáčkou.
Na druhý den zaspí, protože ji nezazvoní budík. Bude si připadat blbá, protože si nebude moct vygooglit význam cizích slov. Jo, jo. Strejda Google jí bude moc chybět.
Nakonec jí to ale prospěje. Až ji přejde tik a neuróza z toho, že mě soustavně nedrží v ruce, uleví se jí. Objeví to, po čem tolik toužila. Svobodu a víc energie. Místo ranní půlhodinky rolování po prázdných obrázcích sociálních sítí si zacvičí. O polední pauze nebude čučet do destičky, ale zasměje se s kolegy.
A než by večer brouzdala na netu, raději se zamyslí nad tím, co ten den zažila.
No nic. Snad ten blackou-out potrvá co nejdýl. A já se konečně pořádně vyspím!
