(smutné)
Držím pistol a snažím se trefit prase mezi oči, ale minu místo a ono začne hlasitě a bolestně sténat a kopat kolem sebe doslova o život.
“Ty jedna malá…” zafuní mi za uchem kolega sledující mé činění, přičemž na zem odhodí malé sele. Rána nebyla tak hlasitá jako pláč, který ji následoval.
“Musíš mířit pořadně,” pokárá mě a hrubě mi vytrhne zbraň z rukou přičemž prase trefí mezi oči. Ono se překulí na bok a jeho kopance pomalu slábnou.
Ostatní prasata kolem se rázem vystraší a divoce se třesou. Snaží se dostat pryč z ohrady, která je tlačila ke mně a k pásu, kam jsem nyní bezvládné tělo zvířete odhodil.
“Ty jedna malá…” zafuní mi za uchem kolega sledující mé činění, přičemž na zem odhodí malé sele. Rána nebyla tak hlasitá jako pláč, který ji následoval.
“Musíš mířit pořadně,” pokárá mě a hrubě mi vytrhne zbraň z rukou přičemž prase trefí mezi oči. Ono se překulí na bok a jeho kopance pomalu slábnou.
Ostatní prasata kolem se rázem vystraší a divoce se třesou. Snaží se dostat pryč z ohrady, která je tlačila ke mně a k pásu, kam jsem nyní bezvládné tělo zvířete odhodil.
Sára Schejbalová
Úkol:
Napište pár řádek, kde vystihnete, co je veselé, smutné, krásné, ošklivé - učíme se literární cihly. Veselé nás musí rozesmát (žádné "někde byla sranda a to jsme se nasmáli..." - smát se musí čtenář), smutné rozplakat. Zároveň se učíme, co je krásné a co je ošklivé (občas potřebuješ pěkně hnusného hrdinu...)
Odpusť
(smutné)
Často sedávám dole u řeky. Posadím se na pařez a jemný vánek mě obejme okolo ramen. Jakoby to byly malé děcké ručičky. Vzpomínám na to, když sis tu hrával. Zlaté vlásky se ti leskly ve třpytu slunce, nožičkami jsi šplouchal do vody. Ten proud je rychlejší, než se zdá. Promiň, že jsem tu nebyla dřív, dítě moje. Odpusť mi, že jsem selhala.
Často sedávám dole u řeky. Posadím se na pařez a jemný vánek mě obejme okolo ramen. Jakoby to byly malé děcké ručičky. Vzpomínám na to, když sis tu hrával. Zlaté vlásky se ti leskly ve třpytu slunce, nožičkami jsi šplouchal do vody. Ten proud je rychlejší, než se zdá. Promiň, že jsem tu nebyla dřív, dítě moje. Odpusť mi, že jsem selhala.
Simona Maňousková
(veselé)
Vydame se na sdílené záchodky s moji spolubydlící a každá zalezeme do kabinky. Jsme hned vedle sebe, a tak neplytvame časem a řešíme náš den událost po události.
Vydame se na sdílené záchodky s moji spolubydlící a každá zalezeme do kabinky. Jsme hned vedle sebe, a tak neplytvame časem a řešíme náš den událost po události.
Jak si tak pohodlně sedím zadnicí pohnu a v tom sletím i s prkýnkem na zem, hlasitá rána se rozléha po místnosti. Saša má spolubydlící se začne nekontrolovatelně smát, ale i tak se na moment ovládne: “Jsi v pohode, Saro?!”
Zasmeju se a s štěstím že jsem nepocurala zem ani sebe, se zvednu ze země. “Já jo, ale to prkýnko to má blbý.”
Celá rudá ze studu zvednu prkenko ze země a usadím jej jakoby nic zpátky a se splachnutim opustím místo činu.
Sraz 5:30
(hezké)
Sedíme tu takhle společně na lavičce uprostřed louky plné ranní rosy. Společně čekáme na ten okamžik. Kouř z cigarety se roztančí v prvních slunečních paprsích. Jak tak krásně hřejí. Představení kouzel přírody právě začíná. A my se jen na sebe otočíme blaženými výrazy, které jakoby říkali: "Díky za tyhle chvíle."
Simona Maňousková
“Taková krásná dívčina jako ty snad má zapalovač ne?”
Takhle ne, tati!
(hnusné)
No to snad nemůže myslet vážně! On mi dal iPhone 12? Panebože, to mi jako nerozuměl, co mu říkám? Jsem jasně zdůraznil, že chci 13! Co mám jako s tímto krámem teď dělat? Hm? Sakra, vždyť budu před Tomem a Danem za úplnýho idiota.
Ulička Hanby
(hnusné)
Znáš to, když se takhle nad ránem vracíš z hospody, div si nepodkopneš sám sobě nohy . Zatočíš za roh a vidíš toho borce, co se s tebou sázel o panáky, a zrovna v tu chvíli přilétá na zem jeho obsah večeře, která se rozpíná po celé šířce chodníku. Kusy brambor a řízku se hezky vyhřívají na ranním slunci. Smrad zvratků a pálenky se line po celý Grohový.
Simona Maňousková
Sára Schejbalová
Klika s Rackem
(veselé)
(veselé)
Nikdy by mě nenapadlo, že zvládnu tak lehce udělat maturitu. Abyste chápali, jsem přesně ten typ kluka, co nemá na žadné čtení čas. Maximálně tak pornočasáků. Chtěl jsem jít takhle s Vojtou na pivo, ale on byl zrovna v práci. Dělá osvětlovače v divadle. Pro mě absolutně nezáživná práce.
Ale neměl jsem, co dělat. Ta slavná maturita se konala stejně až druhý den a za těch pár hodin už nemělo cenu se nějak učit. Šel jsem teda za Vojtou do divadla a koukal jsem svrchu na tu šaškárnu. U toho jsem samozřejmně měl svou plácačku. A tak jsem se díval na představení a u toho trochu sosal, aby to byla větší zábava.
Nazítří ráno jsem se teda přišel podívat do školy s tím, že ať na mě do září nezapomenou. Dostal jsem se na řadu. Dnes se maturovalo z češtiy, tu jsem ale celý ty 4 roky úspěšně prospal, takže nehrozilo. Vytáhl jsem číslo a slyším z úst té ježibaby následující: Anton Pavlovič Čechov: Racek.
Simona MaňouskováÚkryt
(krásné)
“Panejo…” vzdychnu tiše. Prochazim mezi exotickými rostlinami a bříšky prstů zkoumám jejich listy.
Paprsky slunce hladily rostlinky jemně po povrchu, jako když matka pečuje o své dítě.
Díky vytráži co zdobila jeden panel ve skleníku, se mi dostala teda podívaná, barevné odlesky se odrážely kolem a dopadaly na květy a na zem pokrytou zdobenými kachlicky a já si připadala jako v jiném světě. Vsechno se trpytilo.
“Panejo…” vzdychnu tiše. Prochazim mezi exotickými rostlinami a bříšky prstů zkoumám jejich listy.
Paprsky slunce hladily rostlinky jemně po povrchu, jako když matka pečuje o své dítě.
Díky vytráži co zdobila jeden panel ve skleníku, se mi dostala teda podívaná, barevné odlesky se odrážely kolem a dopadaly na květy a na zem pokrytou zdobenými kachlicky a já si připadala jako v jiném světě. Vsechno se trpytilo.
Otevřené okno na streše této budovy dalo skleníku čerstvý a svěží vzduch, v dali jsem slyšela ptáčky, co zřejmě skotačí na zahradě kolem skleníku. Sedla jsem si na polštář, který byl skrytý mezi kytkami, a nechala se unášet hrou barev a listu mezi nimi.
Sára Schejbalová
Sraz 5:30
(hezké)
Sedíme tu takhle společně na lavičce uprostřed louky plné ranní rosy. Společně čekáme na ten okamžik. Kouř z cigarety se roztančí v prvních slunečních paprsích. Jak tak krásně hřejí. Představení kouzel přírody právě začíná. A my se jen na sebe otočíme blaženými výrazy, které jakoby říkali: "Díky za tyhle chvíle."
Simona Maňousková
Cesta
(hnusné)
“Hele nemáš voheň,” zasýpal o hlavu vyšší muž přede mnou, zrychlila jsem na krok ale on se mi neuhýbal, ruku mi dal na rameno.“Taková krásná dívčina jako ty snad má zapalovač ne?”
Z pusy mu táhne směs výparu z alkoholu a v koutku úst má ještě zbytek zvratek.
“Ne,” rázným tónem odpovím a svůj zrak mám přišpendlený na jeho ošoupaných špinavých kalhotech, které na nechutném pachu tohoto člověka ještě přispívaly.
Muž se jako zkamenělý nehýbe a tak skoro kricim: “Ne, ti říkám!”
A vyprošťuji se z jeho sevření… na bundě, tam kde jeho prsty zarytě ještě před chvíli drželi látku je mastný flek.
Budu muset zase vyprat.
Sára Schejbalová
Sára Schejbalová
Takhle ne, tati!
(hnusné)
No to snad nemůže myslet vážně! On mi dal iPhone 12? Panebože, to mi jako nerozuměl, co mu říkám? Jsem jasně zdůraznil, že chci 13! Co mám jako s tímto krámem teď dělat? Hm? Sakra, vždyť budu před Tomem a Danem za úplnýho idiota.
Takhle ne, musím tátovi vysvětlit, do jakých problémů mě dostal. Takhle to prostě nejde! Stačí, že máme jen dvě letní sídla. To, co jsme za chudáky? Otče, kde jsi? Musim ti něco vysvětlit!
Simona Maňousková
(hnusné)
Znáš to, když se takhle nad ránem vracíš z hospody, div si nepodkopneš sám sobě nohy . Zatočíš za roh a vidíš toho borce, co se s tebou sázel o panáky, a zrovna v tu chvíli přilétá na zem jeho obsah večeře, která se rozpíná po celé šířce chodníku. Kusy brambor a řízku se hezky vyhřívají na ranním slunci. Smrad zvratků a pálenky se line po celý Grohový.
Simona Maňousková
