27. ledna 2022

Metafory – napsali Hana Tučková, Tadeáš Jelínek a Lucia Rimarčíková

Ranní slunce chutná jako orosené voňavé jablko.

Jeho chůze zní jako dunící tamtamy.

Hašlerka vypadá jako ztracený korálek z náhrdelníku obryně Stáni.

Podzimní vítr zní jako hudba v režii Krakonoše.
Sebepoznání je jako ne vždy příjemný pohled do hluboké studny.

Bolest zubů je jako varování před bezzubou budoucností.

Noční bouřka je hořká jako jádra z pecek meruněk.

Hudba zněla těžce jako pochod doprovázející nebožtíka.

Její hlas voní sladce jako upečený jablkový koláč.

Přivonět si k benzínu je jako šlápnout do střepů z havarovaného auta.

Eiffelova věž je jako francouzská tanečnice nad Paříží.

Chorvatské pláže jsou směsicí vystajlovaných modelek a pupkatých babek.

Římské koloseum působí jako stavba dopravená vesmírnými civilizacemi.

Pohled do Grand Canyonu je jako pohled na tvář stařeny Země, rozbrázděnou vráskami.

Hora Říp je pro Čechy symbol vlasti, ale víc zaujmete vyprávěním o výletu na Sněžku.

Setkání s chudobou v Indii je jako přízrak všudypřítomné smrti.

Potápění v korálovém útesu je jako ponoření se do naprostého klidu.

Španělské býčí zápasy jsou jako proudící potok lidské živočišnosti.

Cesta k protinožcům je jako pokus obrátit chod přírodních zákonů. Vracíme se do minulého ročního období, nebo chceme čas předběhnout?

Úplněk nad Berounkou je jako kolo zlatého francouzského sýra.
Hana Tučková


Ranní slunce chutná jako ranní čaj, který vás prohřeje.

Jeho chůze zní, jako kdyby dupal slon.

Hašlerka vypadá jako králičí bobek, obarvený na modro.

Podzimní vítr zní jako operní pěvkyně.

Sebepoznání je jako vydat se do jiné dimenze.

Bolest zubů je jako tchýně, těžko se jí zbavujete.

Noční bouřka je hořká jako švýcarská čokoláda; chutná i nechutná.

Hudba zněla těžce, jako když kotva padá ke dnu moře.

Přivonět si k benzínu je jako dotýkat se ovčí vlny, namočené do moči.

Její hlas voní jako katův šleh s chlebem.       

                                                                                    Tadeáš Jelínek




Jeho chůze zní jako padající balvan.

Hašlerka vypadá jako vytečená tuha z propisky.

Podzimní vítr zní, jako svieži dech.

Sebepoznání je jako, když dostaneš s kamenem do hlavy.

Bolest zubů je jako, sedět v zamrzlém rybníku.

Ranní slunce chutná jako čerstvé miminko.

Noční bouřka je hořká jako vymačkaný citron.

Hudba zněla těžce jako vzestup na Mont Blanc.

Přivonět si k benzínu je jako stát u startovací dráhy na automobilových závodech.

Lucia Rimarčíková


Cvičení vymyslel lektor tvůrčího psaní René Nekuda