Cesta autem z Prahy do Hannoveru ubíhá pomalu. Všechny Cimrmany už jsem si poslechla, pouštím si hudbu z rádia a soustředím se na posledních pár kilometrů cesty.
Slyším Mahlerovu pátou a vmžiku sedím v koncertním sále v tyrolském Toblachu a vidím naši malou dceru, jak stojí uprostřed desáté řady a urputně diriguje. Hudba hraje, všichni posluchači sedí tiše a pozorují nejen orchestr, ale i malé pětileté dítě, které si viditelně užívá hudbu. Na konci patří potlesk i naší malé dirigentce. Je mi hezky a usmívám se. To byly pěkné časy. Túry po horách, večer koncerty, dobré tyrolské jídlo a pohodový čas s rodinou.
x x x
Kde to jsem? Proč mám na sobě tolik hadiček?
„Maminko!“ slyším z dálky dceru.
