„Éééééé...“
„Búúúúú...“„No tak, děti, procitněte...“
„Éééééé?“
„Lilith. Jsi první. Úplně první člověk.“
„Búúúúú!“
„To je Adam. Taky úplně první člověk. Udělal jsem vás současně. Každého jednou rukou.“
„Ouuuu?“
„Rukou. To je ona.“
„Na.“
„Ano, Adame. Ještě vám vnuknu řeč, abyste si mohli vyměňovat dojmy. Jste v ráji, já jsem váš otec a všecko, co potřebujete, je tady okolo.“
„Éééééé? Co to je?“
„Zvířata. Jsou trochu zvědavá. Dále jsou tu stromy, květiny, řeka, skály a písek. To žluté je slunce, a když se neschováte, tak vás spálí. Večer zajde a bude měsíc. Většina toho na stromech je jedlá. Je to ovoce. Tak se tu rozkoukejte, a až budete něco chtít, tak zavolejte ´otče´ a já přijdu“.
Lilith s Adamem osaměli. Prohlížejí se navzájem a podivují se rozdílům.
„Adame?“
„Lilith?“
„Jsi jiný. Otec ti asi něco zapomněl ustřihnout. Zavoláme ho?“
„Ještě ne, zkusíme, k čemu co máme.“
A tak experimentují, zkoušejí, ochutnávají.
Je to nové, je to zábavné.
A v noci taky. Když se unaví, spí.
Jednou se Adam probudí a je sám.
„Otče!“
„Adame?“
„Kde je Lilith?“
„Obávám se, že v pekle, chlapče. Byl tu had a hromadu jí toho nasliboval.“
„Ale mně je po ní smutno.“
„Jí ne. Ještě si to s ní vyřídím. Myslím si, že jsem něco podcenil. Udělám ti Evu. Bude z tvého těla, a ta už s tebou zůstane.“
