15. října 2021

Bylo - napsala Alena Bruthansová

“Babi?“
Dívka otevřela okno. Venku už se rozlila tma a máma pořád nejela. Do místnosti pronikl lehký průvan. Pečlivě roztříděné dokumenty vzlétly. Žena s vlasy barvy mrazu se pustila do stíhání zatoulaných exemplářů.
“Ne Terezko, už jsem ti to říkala tolikrát a víckrát už přísahám nebudu. Pojď mi radši pomoct.”
Černobílí motýli poletovali po místnosti. Dívka i žena je chytaly do unavených dlaní.
“Ale babičko, bábinko, babuško moje nejmilejší…“
“Ne, padej do postele. Slíbila jsem mámě, že dneska nebudeš ponocovat.”
“Dobře, tak ne pohádku, ale aspoň mi něco zazpívej. Třeba nějakou kolíbavku.”
Dívka lapila posledního zatoulance. Přivřela okno a s pohledem na příjezdovou cestu se vyhoupla na linku.
“Ale Terko, já si teď na žádnou nevzpomenu. Jdi si vyčistit zuby. Slíbila jsem mamce, že ji zatím vyúčtuju. No a koukej, jak to dopadlo.”
Dívka klepala prsty do skleněné tabule. Sledovala, jak se světla lamp a kapky deště slévají v hřejivou kaňku.
“Babi s tebou je dneska fakt zábava … Hele, tak já ti jednu zazpívám, jo?”
Žena odevzdaně pokrčila rameny. Stáhla si do očí přísné brýle a vrátila se ke své Sisyfovské práci. Terezka zanotovala ukolébavku.

Dobru noc má milá dobru noc.
Stará žena cítila, jak se jí stahuje hrdlo. Oblečení bylo náhle těsné, škrtilo. Konečky prstů se ji samovolně začaly třást.
Nechť je ti sám Pán Bůh na pomoc.
Poprvé od té události zavítala ve vzpomínkách domů, do přízemního bytu. Ležela v maminčině náručí. Její teplé slzy jí cinkaly do tváře.
Dobru noc, dobre spi.
Maminčin konejšivý hlas se krabatil. Tóny se táhly do nekonečna. Ukolébavka ztratila rytmus.
Nechť sa ti snívaju krásné sny.
Stály u okna. Ona a maminka pevně k sobě přimknuté. Ani se nehnuly. Místnost zněla nekonečnou písní. Byla naprostá tma. Narušoval ji jen mdlý proud pouliční lampy, ostré reflektory vozidla StB a zář tatínkova odvážného srdce.
Nechť sa ti snívaju o mně sny.
Tatínka hrubě nasoukali do auta. Ani se neohlédl. Dveře práskly. Svůj slib nesplnil. Malé nezamával. Motor se rozdrnčel. Pouliční lampa blikla a pak zhasla docela. Popravčí vůz rozřízl tmu a zmizel...

“Maminka!”
Terezka otevřela okno a zběsile zamávala. Párkrát to v motoru zachřastilo, klaply dveře a maminka vystoupila.
Babička jen stála. Nezatížené papíry už zase létaly po pokoji. A ona jen byla. Z očí ji padaly těžké, bolavé slzy.
Poprvé to na ní dolehlo a ona nemohla pro tu chvíli než jen být, cítit a plakat.






Úkol na téma Vzpomínka, kterou vyvolá hudební motiv (dětská písnička, první ploužák, píseň, co mě v rádiu vždy irituje, valčík, co mě spolehlivě roztančí…)