"Tobě se to lehce řekne," odpověděl jsem suše čekající na své první poprvé.
Tehdy jsme pospíchali přes vrcholky hor, uvolnit místo zapadajícímu slunci. Letní horký den střídalo přicházející šero a jemný vánek nabídl chladivé osvěžení, které dokonale ladilo atmosféru.
A pak, snad díky energii z vyšších sfér, tak lehce, ale i těžce, chladně, ale i teple, rušně, ale i klidně, a přesto tak přirozeně, přišla ta nenadálá horkost stoupající vzhůru. Nečekané napětí a navazující chlad až elektricky probily každou částečku v mém jemném těle. Vibrující dunění mě náhle proměnilo ve chtivý kolos. Hladově jsem nasával všechny vůně z okolí! Zcela odzbrojen jsem nechal roztát mou ledovou tvář. Oddán svému nahému bytí a tlakové extázi, jsem ucítil první kapku, druhou a třetí. Proud kapek. Tak příjemně studených kapek sršících z mé odevzdanosti a nekonečné euforie. Zcela jsem se podal absolutnímu blahu a s úžasem plul do úplného vyčerpání.
“Tak už?” rýpnul si do mě zase brácha.
“Kápni božskou, vždyť to jde cítit ve vzduchu!”
Stydlivě jsem se začervenal a všichni pochopili.
