5. května 2021

Hezké vzpomínky do těžké doby – napsala Hana Lhotská

Pocit bezpečí u tatínka; sedím vedle něj v kostele a on mi přikrývá kolena rohem svého velkého zimníku, abych neprochladla.
Radost, když ho vidím přijíždět na kole večer z práce.
S maminkou jsme na poli a těšíme se na dobrý oběd u sedláka, čas trávíme hrou někde na mezi.
Přišel fotograf a budeme se fotit u domu, tatínek mne bere do náruče. Pózujeme různě na zahradě se psem Puňtou, kočárkem a bráchovým novým kolem.
Maminka mě hezky obléká do nového, abych byla hezká v neděli na mši.
Těším se na zápis do školy, už budu prvňák.
Brácha mne vzal do jasenského biografu, kde to voní bonbóny fialkami a na zdi jsou plakáty s různými dětmi s nápisem „Mír dětem celého světa“ – ten pocit štěstí cítím dodnes.
Krásná rozkvetlá zahrádka u našeho domu s tátovými včeličkami, co krásně bzučí. A ten výborný čerstvý med, když se vytáčí! Lepší sladkost neznám. Dětské hry se sousedovými kluky Járou a Pepíkem a mojí první kamarádkou Jarunou.
První mrkací panenka a opravdový kočárek, jako pro miminko.
Slavnosti dětství u sousedů k narozeninám jejich chlapečka.
Dostali jsme čisté oblečení a vlasy nám krásně učesali „na kohouta“. Kluci mají nové barety. Voňavé výpravy s naší bandou do lesa Borku na celodenní táboření, tajné místo v šutrovníku, velké túry do vzdálenějšího lesa Žďáru. První konvalinky, houby na smaženici a voňavé lesní jahody.
Cesta ze školy v pravé poledne, kdy ospalá vesnice voní létem a klid ruší jen kdákající slepice a ten pocit pohody se rozlévá v duši malé školačky.
Návštěvy našich příbuzných, když dojeli po prašné silnici k nám na ves. Doma voní sváteční oběd a pak se povídá u černého kafe, co se klidně i dvakrát přelije vroucí vodou.
Cesty s malým papírovým kufříkem vlakem s kouřící mašinkou tunelem do Pilníkova na prázdniny u babičky. Pohled na malé vláčky dole ve Svatoňovicích a stařenka Němka, co mi říká Hanalá, s krásným, moudrým a vtipným dědečkem s fajkou.
Výpravy za dům s bratrancem k pilníkovskému potoku, kde písčité dno a čirá voda lákala k cákání.
Babička sušící seno na louce za jejich továrničkou, co už není jejich.
Kulhavá teta Helena se svojí dobrou kuchyní a laskavým srdcem, obohaceným pocitem velikosti jejího manžela.
Teta z Polska, co k nám jezdí na několikatýdenní návštěvy, vyzbrojena háčkem a bílým klubíčkem. Vždy něco hezkého uháčkuje i pro mé panenky.
Moje první dlouhá cesta s několika tunely (bubáky) o velkých prázdninách do Prstné, kde jsou další tety a sestřenice s bratranci. Dobré mléko od jejich kravičky a chleba s domácím máslem je výtečná večeře. Užívám si pobyt na zámku mé tety.
S maminkou na výlet do města Josefova, kde prodávají bramborový salát a rohlík.
Autobusové výlety se zahrádkáři do Kuksu, do Krkonoš s cestou lanovkou na Sněžku, po Orlických horách, dokonce i jednou do Polska. Při cestě oběd v restauraci s řízkem a salátem. Je to vždy obrovská legrace, když se v autobuse zpívá.
Dovolená s rodiči a bráchou v Praze. Velké nádraží a Václavák nás vítá svojí noblesou, hlavně pak večer, když svítí všechny reklamy. Hotelové apartmá s koupelnou je po seznamování se s historickými místy velkoměsta výborná relaxace. Doma probíhá koupání jinak: já můžu do vany první, pak brácha a rodiče; tak to mám vždy v sobotu ráda.