30. března 2021

POCTA ARNOŠTU LUSTIGOVI - napsala Zuzka Kratochvílová

Koláž: David Vávra
Osobně jsem Arnošta Lustiga nikdy nepoznala. Bohužel. Znala jsem ho ale z televize a jiných médií. Zprvu jako autora válečné literatury a odpůrce holocaustu.
První kniha, kterou jsem od něho četla, byly Krásné zelené oči. A pak film Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou a Colette. 
Arnoštovo psaní jsem si zamilovala. Tu lehkost, s jakou byl schopen popsat a vystihnout podstatu, atmosféru, vnitřní prožitek, vlastně jakoukoliv situaci, nemá každý autor. To je dar. A k tomu humor a občasná sprostá slova, která přidávají na autentičnosti. Přesně to, co mi sedí a co ráda čtu. Lehkost, nadhled, vystihnutí podstaty lidského bytí, přestože většinou jde o velmi těžké životní osudy lidí.
A pak skrze různé pořady a rozhovory jsem ho poznala jako člověka. Veselého, vtipného, flirtujícího. Škoda, že jsem neměla tu čest ho poznat osobně. Zasmáli bychom se spolu. 
Kéž by se mi skrze Danu Emingerovou podařilo nasát alespoň něco z jeho metodiky tvůrčího psaní a být třeba jen kapkou v jeho odkazu, který zde zanechal.

Žádné komentáře:

Okomentovat