10. ledna 2021

Naučila jsem se nehonit příliš mnoho zajíců - napsala Anna Vocelová

Dlouhodobý kurz tvůrčího psaní, foto z 20. srpna 2020

Co mi dal dlouhodobý kurz tvůrčího psaní Dany Emingerové?
Dal mi především jistý řád a pravidelnost v psaní, dal mi nadšení do hledání témat (jsou všude, jen je třeba se dívat a zaznamenávat…) a samozřejmě nezbytné teoretické poznatky k tomu, jak správně napsat příběh. Teď už je to „jen“ v tréninku, pilování, přepisování, prostě mém zdokonalování…
Velice mi vyhovuje Danin styl - to, že ačkoli se jedná o skupinovou lekci, přistupuje ke každému do jisté míry individuálně (přizpůsobuje úkoly, dává volnou ruku v tom, co chceme psát). Netlačí, nenutí, ale usměrňuje a formuje – ne však z pozice moci, že „se chce jako úča předvést“, ale proto, aby z daného psavce dostala to nejlepší. Je upřímná, ale přesto podporující. Netrvá na tom, že její názor je jediný správný, naslouchá zpětné vazbě všech, což oceňuji.
Jako osvěžující vnímám také zadávání referátů, rétorická cvičení Jany Vaňkové i Natašiny hrátky se jmény postav či názvy knih/povídek. 
Závěrečný kurz v prosinci 2020
Dlouhodobý kurz mi celkově vyhovuje proto, že ráda trávím čtvrteční podvečer se stejnými lidmi, s nimiž se už nějak známe a víme, na co se můžeme těšit – třeba na „osvětové“ texty Asji, poetická vyjádření Safi, překvapivé závěry Nataši, vtipné povídky Bohunky apod.
V neposlední řadě chci poděkovat Daně za to, jak zvládla koronavirové komplikace a nucený přechod k on-line lekcím. Zmákla to bravurně.
A jaké si z toho beru postřehy pro sebe osobně?
1. Držet se toho, že literární pravda má být pravdivější než pravda (tedy že ze dvou sester může být jedna a z inženýra kominík, když to prospěje příběhu).
2. Nehonit příliš mnoho zajíců – zaměřit se na jednoho a toho trefit (nenačrtávat příliš mnoho témat, aby se v tom čtenář neztratil, ale věnovat se jednomu hlouběji).
3. Pracovat na tom, aby mé postavy byly dostatečně plastické a uvěřitelné.





Žádné komentáře:

Okomentovat