18. září 2020

Pisálci - napsala Hana Kavalová

Studio Dobeška 17. listopadu 2017
1983 – září 2017
Mám velkou kliku – píšu do šuplíku. 

Říjen 2017 
Stojím na bohumínském nádraží. V jedné ruce cestovní kabelu, v druhé toaletní papír. 
Důvod je zřejmý. Mám průjem, neboť jsem nervózní jako prvnička. Ještě nikdy jsem nejela sama vlakem.

Ještě nikdy jsem nebyla sama v Praze. Ještě nikdy jsem nejela přečíst své bláboly ze šuplíku cizím a pro mě velmi inteligentním, zkušeným a skvělým lidem. Mé emoce dostupuji vrcholu. Je to něco jako K2. Prostě nějaká ženská Kavalová a kabela. jsem opravdu regulérní blázen. 
Neuvěřitelné. Našla jsem místo kurzu -  Divadlo Dobešku. Našla jsem vůdčí osobnost kurzu Tvůrčího psaní dle Lustiga - Danu Emingerovou. 
Brno, 4. listopadu 2018


Našla jsem také partu skvělých lidí. 
A dokonce jsem našla i heslo na wifi. První čtení, první kritika, první poznatky a první „aha“ efekty. 
Jakože „aha“ – tohle je holka, pro Tebe, to pravé ořechové. 
Večer ležím na svém hotelovém pokoji a jsem neskutečně unavená. Ale neskutečně šťastná. Neboť jsem se konečně našla. 
 

Listopad 2018 

Dana. Noví lidé, nové povídky, nové poznatky. Toaletní papír už nepotřebuji. Pendolíno poznám a v metru už jezdím jako rodilá Pražanda. Jsem neskutečně unavená. Cítím, že jsem na správném místě ve správné době. 
 
Chodov 14. září 2019
Prosinec 2019 
Praha. Divadlo Dobeška. Autorské čtení. Bomba. Užívám si každou chvíli. Líbí se mi Praha. Líbí se mi můj bohémský svět. Cestovní kabela je príma. Po Praze jezdím taxíkem, neboť peníze budou a my ne. Líbí se mi žít. Miluji lidí, které potkávám. Všechny, kteří mě překvapují, učí, mučí a hlavně posouvají dál a dále. 
 
Jaro 2020
Zcela suverénně s modlitbou a pokorou, s opětovným malým průjmem a hlavně láskou k sobě a ke svým čtenářům zahajují druhé autorské čtení. A víte co? Pláču. Ale jen tak, doma tajně. Neboť plnit si své sny je vážně skvělé. 

Chodov 22. listopadu 2019
Pozdní jaro 2020 
Vydávám si svou prvotinu básní. Obklopují se skvělými lidmi, kteří miluji to, co já. Milují to, co dělají. Malují, kreslí, tancují, zpívají. Nezajímají je majetky, pomluvy a hrůzy světa. Stačí totiž jediná věta – a to, že „život je přece báječný“. Stačí jen pozitivní myšlení, pozitivní přístup a pozitivní test – na to, že umím žít fakt „fest“. 

Léto 2020 
Další sen kreslí tečku. Mám své webové stránky.  Pomalu kreslím si malé životní plánky.
Toužím jít svou cestičkou bytí. Není cesty zpět.
Pro štěstí stačí napsat si pár svých vět. 
 
Autorské čtení v Divadle Dobeška 21.listopadu 2019
Podzim 2020 

Obklopují se nádhernými lidmi. Těším se na křest své prvotiny. Jo, doufám, že přijdete. Bude tam totiž autorské čtení, výstava obrazů, malá módní přehlídka a možná… přijde i Kouzelník.
Pracuji na své druhé knize. Tentokráte veselé povídky.
A chci své vlastní štěstí a radost z bytí rozdělit mezi ostatní.
Neboť sdílený smutek je poloviční a sdílená radost je dvojnásobná.
A tak vítejte na mém dalším bláznivém projektu – Pisálci sami sobě.
Pojďme žít a radovat se v každé době. 
 
Budoucnost
Píšu. Pevně věřím, že jednou budu moci říct, že mé psaní je mým povoláním v jakékoliv podobě, který mi přinese můj život. Budu sedět na břehu moře, v jedné ruce sklenici vychlazeného vína, ve druhé tužku a papír a celým svým srdcem objímat ten bláznivý svět…

Budoucnost – r. 2061… 
Ještě… prosím dopíšu poslední větu.
Dopiji poslední sklenku báječného sektu a zatančím poslední tanec.
A pak řeknu světu: „Bella Ciao.“

Žádné komentáře:

Okomentovat