8. srpna 2020

Referát: Příběh a zápletka - napsala Katka Hovadíková

Zápletka je základ dobrého příběhu. Na počátku tvorby nemusí být jasná, může přijít až časem. Počáteční nápad se může týkat „jen“ zajímavé postavy či události.  Zápletka je však nezbytná. Je středem příběhu a dodává mu smysl, šmrnc.

Vyvrcholení zápletky musí být smysluplné a přesvědčivé. Pokud takové je, musí čtenáři pochopit faktické i emotivní záležitosti příběhu. Autor musí tyto věci čtenáři dovolit prožít, tedy ukázat takovým způsobem, aby byl děj dramatický a neobsahoval „odbočky“ k informacím, které jsou zavádějící či bezpředmětné. A u toho všeho je potřeba dodržet rytmus, aby se čtenář nezačal nudit.

Přiměřenost – hlídat si návaznost scén a jejich správné tempo – připravit si situace a popisy dopředu, aby náhle mohlo dojít k akci, která bude dramatická a zároveň bude čtenář vědět, kde se v příběhu nachází a jaké jsou okolnosti kolem hlavních postav.

Logika příběhu – V příběhu je třeba respektovat, že určité motivy a projevy chování si čtenář umí představit a některé ne. K tomu, aby postava udělala něco velkého či nečekaného, musíme čtenáři připravit uvěřitelné okolnosti, které ho k jeho jednání podnítí. Je tedy potřeba vykreslovat i pohnutky, vnitřní postoje a hodnoty postav – bez nálepek.

Hlavní postava - Hlavní postava musí „ladit“ se zápletkou příběhu. Čtenář musí věřit, že zrovna tato postava je pro příběh „tak akorát“. Hlavní postava musí jednat a ne s ní být tedy jednáno – nedělejme z hlavních postav chudáky, oběti.

Vedlejší postavy – Vedlejší postavy a jejich vliv na postavu hlavní mohou poskytnout ověřující důkazy pro zápletku příběhu a pochopení motivů hlavní postavy. Vedlejší postavy musí být dostatečně výrazné a barvité, abychom uvěřili, že hlavní postavu opravdu ovlivnili.

Postavy ploché a plastické – doplňují děj, podporují zápletku. Plochá postava (hloupý Honza) má omezenou kapacitu, nemůžeme mu tedy v příběhu připsat velké úkoly a zásluhy. Pokud od něj chceme něco mimořádného, musíme mu navýšit kapacitu. Naproti tomu plastické postavy jsou „pohyblivé“, během děje se vyvíjejí, nevíme co přesně od nich čekat. Často svými skrytými pohnutkami překvapí.

(Referát z učebnice Kouzlo psaní knih str. 32 – 35)


Žádné komentáře:

Okomentovat