3. dubna 2020

Referát: Umělecká záhada - napsal Adam Fábik

Pravidla estetiky
· Každé umělecké dílo musí být hodnoceno podle svých vlastních zákonitostí. Pokud ovšem dílo žádné zákony nemá nebo jeho zákony nedrží pohromadě, je odsouzeno k neúspěchu.
· Pravidla estetiky tedy v podstatě existují jen v abstraktní rovině. Jsou to sice pravidla, ale zůstávají mlhavá, prchavá. Většina estetických návodů se totiž ve finále pod tlakem reality projeví jako relativní, protože umění je závislé na pocitech, intuici a vkusu
· Proto bychom se místo bezmyšlenkovitého dodržování pravidel měli řídit spíše citem. Dobrý autor díky citu ví, kdy a kde přesně odhalit překvapení, udělat skok v představivosti. Podle citu dává spisovatel rytmus větám atd.
· Je tedy mnoho věcí, na něž je třeba dávat pozor (nevhodné výrazy, klišé) neexistují ale žádná přesná pravidla.
· Stejně jako neexistují striktní pravidla při komponování hudby či malování obrazů. Existují jen techniky, které se studují a vyučují.



Porušování pravidel
· Je nutné chápat, že trvalost a hodnota literárního díla je neodlučitelně spojena s osobitostí spisovatele, jeho instinktem a mistrovstvím. Takže to, co začátečník potřebuje získat, není sada pravidel, ale rutina a zběhlost. A ve finále i zběhlost v umění porušovat pravidla.
· Čtenář nemá omluvu pro logické prohřešky (představení myšlenky a její následná ignorace). Proto je jakýmsi nevysloveným pravidlem, že text má odpovědět na všechny otázky, které si klade, a všechny části textu mají být ucelené. Také očekávání, vzbuzená ve čtenáři by měla být v díle uspokojena např: pokud se na scéně objeví flinta, musí se z ní vystřelit.
· Faktem však zůstává, že tento domnělý estetický zákon není absolutní.
· Je důležité nenechat se zatáhnout trivialit a vyvarovat se detailnímu popisu a vysvětlování evidentních faktů.
· Díla Homéra (Iliada) a Shakespeara (Hamlet) poukazují na to, že zákony estetiky mohou být někdy porušeny. Porušení těchto zákonů ovšem znamená vždycky podstoupit riziko. Proto mnozí učitelé svým studentům říkají: „To je v pořádku u Shakespeara, ale nikoliv u studenta.“ Problém tohoto přístupu je však v tom, že takoví profesoři vyučují literární umění bez umění.

Pravidla nesmí omezovat tvůrčí rozlet
· Aby se člověk naučil dobře psát, musí začít s jasným pochopením faktu, že pro umělce jsou estetická pravidla spíše nepřítelem než pomocníkem.
· Pro velkého umělce je cokoliv možné. Invence, spontánní vytváření nových pravidel je středobodem umění. A protože se člověk nestane umělcem tak, že dělá slepě to, co ostatní, nemohou v literatuře existovat žádná jednoznačná omezení nebo zákazy.
· Cokoliv funguje, je dobré. Každý spisovatel si musí vypěstovat cit pro to, co funguje a proč.
· Film Paterson je ukázkou porušení pravidel, protože téměř všechny „nastražené flinty“ kolem hlavního hrdiny zůstávají nevystřelené.

Pravidla versus zákony estetiky
· Nepište bez základních znalostí kompozice.
· Nesnažte se psát jenom o tom, co znáte.
· Vyberte si žánr 
· Vytvářejte ve čtenářově mysli iluzi snů vyhýbejte se jako čertu čemukoliv, co by ho od toho snu odtrhlo
· Než se naučíte používat hlavní formy beletrie, nesnažte se o porušování základních pravidel
O čem psát?
· Nikdo nemůže doufat, že bude psát dobře bez zvládnutí gramatiky a syntaxe, slohu, pestrosti vět, struktury odstavců atd.
· Není nic tak limitující, tak ničící představivost, jako když se snažíte psát pravdivě a zajímavě o něčem co znáte. Vycházet jenom ze sebe je chybné. Protože náš život je jenom základ toho, co píšeme.

Tři dimenze psaní - motiv, akce, následek
· Psaní o sobě musíte doplnit do tří Aristotelovských dimenzí: tady a teď, akce, tam a tenkrát, motiv k akci, tam a jednou, výsledky akce. To je to tvůrčí, čím to doplňujete, co se opravdu stalo. Neboť kdybychom popsali jenom to, co se stalo, je to jako zpráva pro policii
· Doplnit každou akci ve třech dimenzích: v původu (minulost), v rezonanci (budoucnost) a mezitím akci. Jsme jako architekti a inženýři. Potřebujeme strukturu, kterou musíme vytvořit. Buď předem, při tom nebo potom. Aristoteles tomu říká začátek, prostředek a konec.
· Musíme se snažit domýšlet, jinak je to nuda.

Míchání žánrů
· V každé kultuře existují určitá témata opakovaná jedním umělcem za druhým. Nakládání se zavedenými symboly se ale mění společně s měnící se kulturou. Rodí se nové formy. Literární ilustrace nahrazují ty biblické, světské figury parodují ty náboženské. I v literatuře novoty často vznikají vynalézavým míšením žánrů nebo využitím již známé látky jinak. (viz. Apollonius Rhodos a jeho Argonautica)
· Nejvznešenější literární formy, srovnatelné svou kulturní důležitostí v hudbě pouze se symfonií, se zrodily přeměnou braku (Robinson Crusoe, Hobit a Pán prstenů, Maus, Farma zvířat)
Stephen King, O psaní
· Při výběru žánru je nejlepší začít tím který sami rádi čteme. Pokud jsme fanoušci určitého žánru je naprosto přirozené, že ho budeme chtít psát. Neměli bychom se odvracet od toho co máme rádi a psát jinak jen proto abychom oslnili rodinu, přátele, učitele či kolegy z kurzu psaní.
· Čtenáři chtějí dobrý příběh. Něco ho zaujme a donutí otáčet stránky. Tohle se podle Kinga děje jenom když jsou jim postavy povědomé, když znají jejich okolí, mluvu atd.  Dále říká
pište si co chcete a pak tomu vdechněte život a dejte tomu jedinečnost tím, že do toho přimícháte své vlastní zkušenosti.

Viktor Fischl (1912-2006)
Doporučuji přečíst celý text

Jak to vidí výtvarnice - pohled studentky
Také doporučuji přečíst celý text

Žádné komentáře:

Okomentovat