14. listopadu 2019

Proč nikdy nebudu pracovat pro Amazon - napsala Ivana Výborná

Reklama na přijetí nových pracovníků do společnosti AMAZON je mohutná.
Přihlásila jsem se tedy na tři pracovní dny.
"Bude to pro mne lepší, než se doma válet u televize" jsem si myslela. "Budu mezi lidmi, najdu tam možná spřízněné duše a nebudu se nudit."
Nejprve proběhlo středeční školení v hotelu Kladno, vyplnění asi 10 dotazníků. Už v devátém jsem zjistila možný podvod, kdy jsme měli všichni podepsat prohlášení kde se pravilo ......."potvrzuji, že nemám svého praktického lékaře......" Všimla jsem si toho, přeškrtla tuto větu, ale myslím, že ostatní to neudělali.

Zeptala jsem se jakým omylem se věta do dotazníku dostala. Přednášející mi to nedokázal vysvětlit. Ale ani nemusel, možná to vím sama. Všichni my, noví zaměstnanci, jsme stvrdili vlastnoručním podpisem že "nemáme svého praktického lékaře", a proto lékaři, kteří pracují pro Amazon, mají právo čerpat pro svou praxi měsíční příspěvky od VZP od data podpisu dotazníku.
A jsou nás stovky. Ať mi někdo vysvětlí, z jakého jiného důvodu by tato věta měla být v prohášení uvedena.
No a pak nastal čtvrtek, kdy jsme měli mít desetihodinové školení. Autobus svážel lidi ze všech přilehlých vesnic a k mému překvapení už pan řidič nás pípákem počítal a po poslední zastávce telefonoval do Amazonu kolik lidí že to přiváží.
Po dojezdu desítek autobusů do polí Dobrovíze jsem viděla obří areál a dlouhé betonové zdi budov. Autobus jel podél nich nekonečně dlouho, všude se válela mlha, matně prozařovaná stovkami lamp, nikde nikdo, prázdno, jen šedé zdi, šedá příjezdová silnice, šedá parkoviště. Nebylo od věci, myslet si, že takhle vypadá pracovní lágr. Udělalo se mi zle od žaludku. Byla krutá zima a schoulené davy lidí se valily do první haly Amazonu. A tam čekalo osmero železných požeráků, které tě načtou, vcucnou a vyplivnou dál. Určitě to nebude tvé poslední načtení, člověče. Amazon má rád každou osobu pod neustálou kontrolou čtečky.
Připadala jsem si jako v MISSION IMPOSSIBLE. Udělalo se mi zle ještě víc, když jsem nad těmi železnými, otáčejícími se požeráky četla nápis, vyvedený ve veselých barvách : WORK HARD. HAVE FUN. MAKE HISTORY. Snad by jim někdo měl vysvětlit, že první a druhá věta nedává smysl a třetí už vůbec ne. Je to stejně zavádějící a hnusné, jako nápis ARBEIT MACHT FREI. A to byla ta poslední kapka. Pro tak příšernou nadnárodní korporaci pracovat nebudu. A zdrhla jsem. Lager komando mi muselo otevřít uzamčené dveře školící místností a já utíkala, až se mi za patami prášilo, ale hlavně, abych se zahřála v tom mrazivém a pošmourném ránu, uprostřed polí, bez povědomí, kde jsem a jak se odsud dostanu.

Žádné komentáře:

Okomentovat