„Mladý muži, mohu si k Vám přisednout?“ „Sure, babi.“
„Cože? To bude cesta…Pochybuji, že umí česky.“
„Máte tady ještě místo?“ zeptala se slečna, která právě přistoupila. Babička si jí prohlédla od hlavy až k patě a rezignovaně kývla. Kluk upřeně zíral, div mu netekla slina.
„Janě, kočko,“ mrkl na ni.
„Thx,“ řekla, posadila se a vyndala sluchátka.
„To si to mohla pustit nahlas, když to stejně slyšíme všichni.“
„Klídek babi. Lidem, co mají vkus, to nevadí.“
Na další stanici se slečna zvedla a bez rozloučení se vytratila z kupé.
„Díky Bohu, že už šla. Z těch sluchátek bych ohluchla. Ta dnešní generace…kravál to dělá a ta móda? Divím se, že jsem jí neviděla až do kalhotek.“
„Ale babi, vždyť máte stejně naslouchátko. Chtěl bych vás vidět zamlada. Náhodou byla sexy.“
„No a ten její nemožný účes…“
„Vy s těma vlasama máte, co říkat.“
„Mladý muži, podíval jste se ráno do zrcadla nebo jste snad barvoslepý?“
„A co jako…“
„No já jen, že nám ta fialová sluší.“
Zadání: Vymyslete si tři postavy rozdílného charakteru, které spolu jedou ve vlakovém kupé. Jedna z nich vystoupí a zbylé dvě ji v dialogu komentují.
